úvod                blo(k)

Destroyer
Blikající syntezátor na konci tunelu

  

  

  

Po dlouhé noci, kdy mi dozněly všechny trumfy, jsem nachytal odvážného blogera, jak směle přirovnává neznámé Destroyer k Roxy Music. Po ironickém úšklebku jsem se začal pídit po názvu, který spíše evokuje metalové obskurnosti než novoromantickou jemnost a la Brian Ferry. Po bližším ohledání jsem zjistil, že existuje jistý Dan Bejar a že Kaputt je devátou řadovkou uznávaného kanadského muzikanta. Pátráte dál - Kanada vám nevoní, i těch cen je až podezřele mnoho, jako by ani hudba nebyla krystalicky subjektivní záležitost. Pak si vzpomenete na Owena Palletta a Arcade Fire a Kanadu i s cenami vezmete na milost...

Ale k věci: chybí-li dnes někomu album dobrých písní s novoromantickým patosem, blikajícími syntezátory, s povrchností New Order a vhledem The The z období alba Mind Bomb a nebaví-li vás neustálé balancování na hraně relativity aktuálních desek Radiohead, R.E.M. a PJ Harvey, pak bez váhání sáhněte po albu Kaputt. Je to po dlouhé době sázka na jistotu. Jsou u nás neznámí a zvukově velmi přitažliví. S tímto albem se definitivně dostáváme do nového desetiletí. A aniž bychom popírali vše minulé, jsme naprosto současní. Čímž ovšem nechci tvrdit, že Destroyer albem Kaputt charakterizují svoji dobu... ne, jsou vysoko nad svou dobou, tak bezedně prolezlou komerčním kalkulem. Ta deska má devět vyrovnaných záseků. Melancholie, ironie, romantika, nadhled… a na závěr facka do rytmu v podobě Bay Of Pigs!

Aleš Kauer, březen 2011

 


 www.kauer.cz

© ZděS 2011