úvod                blo(k)

Gavin Friday: Záhrobní lyrika

  

  

  

  

Na začátku sedmdesátých let se sešli Paul Hewson, Guggi (Derek Rowan) a Gavin Friday (Fionan Hanvey) a vytvořili jakýsi "youthful gang" Lypton Village; změnili si identitu a snažili se „utéct“ z ponurého a předvídatelného života v Dublinu. Guggi byl vlastně tím, kdo „pokřtil“ Paula Hewsona na "Bono Voxe", jenž byl v té době známý tak akorát svou „nevymáchanou hubou“ na jevišti. V sedmasedmdesátém, už bez Bona, přibírají Friday a Guggi zpěváka Dave-iDa Busarase, kytaristu Dika Evanse (bratra The Edge z U2), baskytaristu Trevora Strongmana Rowana (bratr Guggiho) a bubeníka Poda (Anthony Murphyho) a zakládají Virgine Prunes. Díky koncertování, performancím a kabaretním show si zajistili během devíti let své existence kultovní postavení. V roce ´86 se rozcházejí a o tři roky později vydává Gavin Friday s přítelem Mauricem Seezerem výrazně zklidněný debut Each Mann Kill The Things He Love (1989). V roce 1992 následuje popově rozbředlá Adam ´n´ Eve a o další dva roky třetí autorská deska Shag Tobacco.

Gavin Friday je mimořádná hudební osobnost, které si váží řada významných hudebníků. K jeho padesátinám mu v roce 2009 přišli tisknout ruku Lou Reed, Rufus Wainwright, Antony Hegarty, Shane MacGowan, Bono, Laurie Anderson a řada dalších.

Na letošní desku nazvanou Catholic, avizovanou jako éterická, se čekalo šestnáct let. Mezi tím ale Gavin Friday neotálel, natočil několik soundtracků (Snídaně na Plutu - zde si také zahrál, Boxer, America), maloval, vystavoval, „přivydělával“ si ve svém kabaretu Blue Jaysus. V roce 2002 spolu s Mauricem Seezerem a Bonem zaranžovali a natočili Prokofjevovu klasiku Péťa a vlk. Výtěžek z nahrávky věnovali Irish Hospice Foundation. S anglickým skladatelem Gavinem Bryarsem a Royal Shakespeare Company se pokusili o novou interpretaci Shakespearových sonetů atd., atd.

Šestnáct let v životě a tvorbě člověka je propastných a překlenout je snad ani nelze. Srovnávat aktuální desku s předchozím materiálem asi nemá smysl. Ona zasněnost a éteričnost Catholica by mi tolik nevadila, kdyby byla více rozvrstvena a pracovalo se nápaditěji s tempem, aranžemi a humorem – k němuž ostatně svádí obal, na němž je vyobrazený sám zpěvák v bledém záhrobním mejkapu s křížem a irskou vlajkou. Úvodní skladba „Able“ desku dobře rozjede, druhá „Land On The Moon“ s hostující Amy Odell je příjemným kontrastem. V dalších číslech se už ale ztrácím. Mám-li za každou cenu hledat viníka a nehodit to naráz na Gavinovu hlavu, pak bych prstem ukázal na produkci Kena Thomase (David Bowie, Cocteau Twins, Depeche Mode…), který nepodtrhnul ono pesimistické kouzlo, jež tam jistě někde musí být, jako je na všech Fridayových deskách, ale který Catholica uvěznil v snivém oparu jakési záhrobní lyriky. Produkce předchozí Shag Tobacco se ujal Tim Simenon z Bomb The Bass, což byla skvělá volba, album tehdy oblékl do moderního kostýmu, a přestože se jednalo vlastně o „obyčejné“ šansony, dokázal tuto obehranou formu posunout a naplnit novým, aktuálním životem. Shag Tobacco je přehlížené, ale mimořádné dílo devadesátých let, které tehdy vyšlo i v naší distribuci. Éterický Catholic zůstal hluboko v jeho stínu. Čekání na další desku by mělo být kratší, materiálu se za těch šestnáct let údajně nashromáždílo více. Kéž by Gavin Friday vstal z mrtvých!

  

Aleš Kauer, září 2011

 

 

 

 


 www.kauer.cz

© ZděS 2011