úvod                blo(k)

Spiritualized & Jason Pierce:
Život je problém

  

  

    

V době, kdy dohrával britpop první housle, přišli Radiohead se zásadním řezem v podobě alba Ok Computer (1997). Bohužel ve stejné době vychází i deska Ladies And Gentlemen We Are Floating In Space Jasona Pierce, respektive Spiritualized. Deska téměř mystické a transcendentální krásy, pro jiné zase únavný žalozpěv a nesmírná nuda. Ostatně tato dvojznačnost je pro kapelu typická – buď je milujete, nebo nenávidíte. Dnes - s odstupem času - je jasné, že egocentrický lyrik Jason Pierce deskou Ladies And Gentlemen We Are Floating In Space létal nebetyčně nad věcí a všechny ty směšné excesy v kauzách Blur vs Oasis se z oné výšky musely zdát hodně směšné. Zaposloucháte-li se tedy nyní, pak zní Piercova hudba vedle těch britpopových říkanek jako luxusní epické dílko s koncepční myšlenkou, které podřídili dokonce i obal. Kdybyste jej postavili na pult v lékárně a nabízeli jako lék, po jehož polknutí se dostaví hodinová hypnotická jízda všemi směry, nebyli byste daleko od pravdy.

Jason je zpět  se všemi svými tématy i traumaty (bůh, láska, drogy & rokenrol). Prošel si JIP - zápas s dvojí pneumonií, což je zápas se smrtí. Pierce je zkušený skladatel, kytarista, aranžér, takže všechna „omezení“ mohou býti výzvou k překonávání, obohacování a sunutí se do jiných sfér. Mohou ale také býti záminkou k emocionálnímu vydírání. Osobní introspekce je nepřenositelná a v hudbě, vlastně v jakémkoli kumštu, zatraceně zrádná. Ale Jason Pierce žije a aktuální deska Sweet Heart Sweet Light je důkazem, že i on je osobností, která se dovedla oprostit od možného „emocionálního dojení“ a fňukání nad „posraným životem“. Tato deska je prostě jízda od začátku do konce, sice introvertní a melancholická, ale je to oslava! Oslava boha, oslava lásky, oslava drog a oslava rokenrolu. Hned po Intru vás epos Hey Jane v tříminutové závěrečné gradaci, opakující Sweet Heart Sweet Light jako mantru, odhodí do úplně jiných sfér. Zbytek se tomu sice už nepřiblíží, protože devítiminutová Hey Jane je jednou z nejlepších skladeb letošního roku, každopádně ale stojí za to ponořit se i do zbytku psychedelicky hutných vrstev této desky, která je prostě krásná. Stejně jako Nick Cave nebo PJ Harvey si i Jason Pierce vystačí s čistokrevnou rockovou písní, která může být i v jedenadvacátém století osvěžující a má nezpochybnitelnou moc!

Aleš Kauer, červenec 2012


   

   

   

   

   

  

   

   

   


 www.kauer.cz

© ZděS 2012