<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 

 

David Bowie
Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?

  

  

  

Gauguinovský „dotazník“ v titulu se nezdá být neaktuální ani v jedenadvacátém století, kdy toho „tolik“ víme. Evokuje mi současný stav a náladu jiného živoucího obrazu, jehož vizáž je indikátorem kulturní měny i módy už bezmála půl století. Mám na mysli samozřejmě Davida Bowieho. V novém klipu Where Are We Now? projektuje svoji tvář do plyšové hračky siamského dvojčete, přičemž na druhou tvář je „implantován“ ženský obličej. Jde opět o decentní genderovou hravost…, dále vidíme záběry Berlína Bowieho éry, tedy konce sedmdesátých let. „Had to get the train/ From Potzdamer platz…/ …A man lost in time near KaDeWe/ Just walking the dead“

Nahrávka má slastně nostalgickou až depresivní náladu. Přesto z písně vyzařuje jakýsi klid a smíření. Pryč jsou dny stylizace Heroes, androgynních póz Pin Ups (1973), jasných očí a lehkého úsměvu Black-tie White Noise (1993), ironického ukazování zad na Earthling (1997). V novém tisíciletí je vše jinak. Už na Heathen (2002) vidíme oči slepé. Na další desce Reality (2003) popírá realitu a je ztvárněn v jakési surreálné podobě. Vizualizace nové desky jde ale ještě dál - nabízí prázdný čtvercový prostor překrývající velkou část Bowieho slavné berlínské desky Heroes (1977). Irituje mě to a nabádá k řadě otázek.

 

Aleš Kauer, leden 2013

 

 

 

 

 

 

 

 

  

<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 www.kauer.cz

© ZděS 2013