<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 

 

The Drums

  

  

  

Debuty jsou tvořeny jakousi bezprostřední lehkostí, protože bez očekávání. Dvojky jsou potvrzením nebo vyvrácením výjimečnosti. Třetí deska na obzoru už je potom závaznější, mohla by být trvalejším, snad i jakýmsi pevnějším orientačním bodem kapely. The Drums ale jako by stále propadali do stejné třídy. Connor Hanwick zbylé dva členy opustil, spolužáci kolem mládnou... Sluncem vystřízlivělí Jonathan Pierce a Jacob Graham se rozhodli něco s tím dělat. Zapojili elektronické bubeníky a jiné mašinky, ale pak se zalekli nového zvuku a usedli zpět do odrbaných lavic třídy profesora Morrisseyho.

Řečeno oklikou - jsou zpět, mají víc pih i vrásek. Na jedné straně lehkost, zpěvnost, tanečky…; na té druhé smutek, zádumčivost, crybabies. Celek se mísí a doplňuje jako měsíční milenci... Ano, očekával jsem větší experimentování se zvukem. To je ale slyšitelné jen ve výborné Bell Laboratories. Očekával jsem také výraznější členitost, evokovanou pěkným názvem desky - Encyklopedie.

Řečeno na rovinu - Drums je kapela, u níž mi to nevadí, protože má v záplavě jiných jakousi specifickou jiskru. A v oné temnější atmosféře ještě výraznější. A odpustím jim dokonce i příliš zjevnou inspiraci u současníků MGMT, píseň U.S. National Park jako by vypadla z alba Congratulations. Připočtu-li krásný obal, nelze než doporučit.

Aleš Kauer, říjen 2014

 

 

 

 

 

 

 

 

   

<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 www.kauer.cz

© ZděS 2014