<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 

 

Foxygen v MeetFactory

 

 

Androgyn & pozér Sam France ve svém typickém dámském kostýmku je skutečně lídr k pohledání. Jeho taneční kreace s mikrofonem, který chvílemi připomínal švihadlo, femininní gesta, urážlivé útěky z jeviště a bleskové vpády do publika (tváří tvář a tělo na tělo) jsou nenapodobitelné a dech beroucí! Umírněnější Jonathan Rado se plně soustředil na muziku. Obstarával klávesy, struny i mašinky... Vše s naprostou přesností.

   Na YouTube koluje mnoho živých & živočišných záznamů s Foxygen. Mám je dobře naposlouchané a nakoukané, ale nejen proto si dovolím být trochu kritičtější. Samovo nasazení v úvodu je tak razantní a okázalé, nekontrolované a schizofrenní, že pak už nezbývá než ubírat a ubírat. V tomto tempu není možné vydržet až do konce. To je jasné všem okolo něj. Záchranné berle v podobě hašteřivého šermování kytaristů v půlce koncertu, jejich hádky a štěkání po vokalistkách - to celé samozřejmě jenom jako - bylo spíše trapným intermezzem než zábavným koncertním číslem. Naopak překvapivá, a tedy nečekaná byla pauza v půlce, kdy z ničeho nic odešli všichni z jeviště, pustili do reproduktorů svůj největší hit San Francisko a teprve po něm se vrátili. Což je velmi povedený vtípek, ta skladba už totiž naživo nezazněla.

   Foxygen jsou kapela, která umí napsat skvělý hit. Na poslední desce jich moc není, ale to nemíním jako výtku. Foxygen to kompenzují noisovými pasážemi s neskutečnými rytmickými zvraty, které zvládnout přesvědčivě naživo musí být oříšek. Oni to ale dovedou skvěle. Koncert trval zhruba pětasedmdesát minut a byl velmi intenzivní, vlastně bez pauzy, kromě té výše zmíněné. Celek tedy působil jako proměňující se rytmická struktura. S velkou nadsázkou by se dalo říct, že zahráli svoji poslední desku odzadu. Jen na ty úvodní singlovky se nedostalo. Největší průšvih byl opět ve zvuku, který se slil do jednoho kotle a utopil v sobě, kromě hitovějších věcí, i všechny ty zvukové frajeřinky, kterými se Foxygen mohou chlubit a které jsou poznávacím znamením poslední desky And Star Power (2014).

   Nezbývalo, než se na Sama & company usmívat, dávat pozor, abyste nedostali mikrofonem, popřípadě nechytili nějaký ten ortěnkovaný polibek, a v mezích možností si to užili...
 

Aleš Kauer, květen 2015

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   

<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 www.kauer.cz

© ZděS 2014