<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 

 

Malátná vášeň & pocity luxusní klaustrofobie

 

 

  

Lone Wolf - Lodge.

Už předchozí dvě alba osamělého vlka Paula Marshalla byla kritikou velmi dobře přijata, v širším kontextu ale bez zájmu, což je skoro nepochopitelné! Přehlížet takový talent opět nahrává faktu, že pokud kromě něj nemáte i ostré lokty, je vám tak akorát k utěšení vlastních potřeb bez pocitu pospolitějšího sdílení.
   Jak to u dobrých nahrávek bývá, i zde platí známé pravidlo, že skutečně silné emoce se odhalují nejdříve s třetím, čtvrtým poslechem. Je třeba si udělat čas, posadit se, nejlépe se sluchátky, dát si kávu, čaj, cigaretku... Na své si přijdou totiž právě milovníci jemných přesahů, ocení především velmi konkrétní barvu jazzové trubky (David Wärmegård). Akustika na této, v mnoha směrech skromné, desce opět funguje jako nástroj. Marshall zní, jako kdyby vám zpíval přímo u ucha, piano doznívá v dlouhém echu, z dálky se vynořují trubka a perkuse. Opět se odhalují vlivy Talk Talk, jejich malátná vášeň a pocity luxusní klaustrofobie. I vokál ve falzetu upomíná genia Marka Hollise. Je to tam bytostně, nikoli jako ©, ale opět jako prožitá a odžitá inspirace, věřím totiž Marshallovi každé slovo i tón.
   Lodge je úchvatný, pomalý, rezolutně pesimistický způsob, jak najít smysl svých úzkostí. Emocionální náboj tkví v touze nalézt krásu v naprostém zoufalství a zmaru.

 

Destroyer - Poison Season

Poison Season Dana Bejara, resp. jeho kapely Destroyer, je nepokrytě ambiciózní dílko. Hned úvodní intro (Time Square) Poison Season začíná pianem a smyčci, po minutě se přidají jedovatější zvuky, ale znovu se rozplynou v harmonických smyčcích a pianu. Poté nastoupí vítr v podobě skladby Dream Lover a už se vezete celou historií toho nejlepšího poprocku. Zatímco předcházející, vynikající deska Kaputt znovu oživila ducha Roxy Music, upomenou tentokrát svěží a zadumané saxofony, bonga, housle v kontrastu s „klasickými“ analogovými nástroji na Bowieho Honky Dory & Young Americans... Dan Bejar po svém prozatímním vrcholu Kaputt a EP Five Spanish Songs vytvořil další hlubokou poklonou.
   Poison Season je dílko výjimečného muzikanta, které je nadčasové už jen tím, že nepodléhá žádným trendům. Navíc působí v současném chaosu nezvykle soustředěně.

 

 

Chvrches - Every Open Eye

Už pár dnů pozorně poslouchám nové CHVRČKY, jak jsme si je familiérně pojmenovali s Jaroboyem. Prvotní překva-pení debutem The Bones of What You Believe je ale v tahu. Every Open Eye je totiž další The Bones of What ...
   S chladnou kráskou Lauren Mayberry mám jakýsi hůře definovatelný problém. Nebaví mě její poloha, kterou není ochotna prostřídat. Má jen jeden jediný odstín, navíc stříbrný jak pozadí jejich nové desky. Chladný mazel Lauren..., asi katolička. Je to patrné i na live záznamech... Prostě tu prokrvenou a zvukově velmi barevnou hudbu nedovede podpořit. Stačilo to na debutu, dnes mi to nestačí. Škoda. Vysvobození pociťuji ve skladbě High Enough To Carry You Over s mužským vokálem.
   Abych byl ale pochopen, nemám nic proti Lauren Mayberry a jejím dvěma chvrčkům. Pokud někomu stačí kapela bez kontextu s melodickými písničkami a krásným obalem, pak je deska Every Open Eye pouze pro vás a bude skvělá.

PS: Skvost v podobě skladby Clearest Blue každopádně roztaví i ty nejchladnější emoce a stříbrné slzy Lauren promění v projasněné hvězdy kdesi nad Glasgowem...!

 

Aleš Kauer, září 2015

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   

<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 www.kauer.cz

© ZděS 2014