<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 

 

Savages: Adore Life

 

 

Savages lze směle zařadit k tomu nejzajímavějšímu kytarovému zvuku, který momentálně vane z Ostrovů. Čtyři děvy v kalhotách, které vypadají jak krásně rozervaní hoši s výrazem...
 
  Brzy ráno vstát, nasypat uřvaným sýkorkám a k práci si pustit jejich novou desku o ...lásce (!), to je neskutečná očista. Brzy však zjistíte, že buď odbýváte vlastní práci, anebo poslech. Povolíte opěrátko židle, shrnete papíry na stranu a položíte nohy na stůl. A na čtyřicet minut máte jasno! Když jsem zhlédl video singl Adore, zvedl jsem pateticky pěst a nemohl z té holky spustit oči! Klenot, který ční hodně vysoko nejen nad průměrem jejich vlastních skladeb.

  Savages jsou známé svými nekompromisními excesy s vlastními fanoušky. A jdou až za hudební hranice. Tato konfrontace s lidskou povrchností je u nich docela kuriózní – „vypněte si laskavě své mobilní telefony, nebo...“ ...následuje čtyřicetiminutové běsnění k tanci a podřezu. Kdo koho šikanuje? Kdo je tady pánem, ehm - dámou? Ale jak jinak uchránit sebe a rekultivovat vlastní identitu v tom post-post-internetovém pavilónu?

  „Jestli mě nemiluješ, nemáš rád nikoho,“ zpívá Beth hned na začátku desky! „...chápu naléhavost života...“, a její slova zdaleka ani zblízka nejsou jen echem Siouxsie nebo Morrisseyho.


  

Aleš Kauer, únor 2016

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   

<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 www.kauer.cz

© ZděS 2014