<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 

 

Foxygen: Hang

 

 

  

"Samozřejmě že jsme nevkusní. Ale v Americe neexistuje nic, co by nebylo nevkusné. To je přece úžasné, ne?"
                   
 Alice Cooper, 1972

Velkolepá satira v podání ame-rických Foxygen má pořadové číslo IV. Hlavními postavami v muzikálově laděné show Hang jsou Sam France, Jonathan Rado a kompars čítající čtyřicetičlenný orchestr. Každá píseň končí jako dokonale vyšlechtěná broadway-ská revue. Nebudu zastírat, že jsem byl po zhlédnutí pilotního klipu Follow the Leader trochu rozrušen právě z onoho velkolepého muzikálového zvuku, i z toho, jak Sam přibral na váze a ubral na líčení. I ty kalhoty a tričko jsou už jen obecně friendly. Ovšem tanečky mu jdou pořád skvěle.

Foxygen jsou mistry recyklace, poslech desky je takovou hravou kaleidoskopickou hádankou. Navíc je Sam France dost ambiciózní umělec schopný nejen měnit vokál jako chameleon barvy, ale doslova se měnit v postavy, a v závislosti na potřebách písně je vizuálně obohacovat. Mohu potvrdit, viděl jsem ho předloni naživo v Meat Factory. "Každý chce být občas někdo jiný...", zpívá v úvodním tracku. Na této nahrávce se prolíná hned několik postav: Jagger, Bowie, Bolan & oteklý Morrison.

Dostávám se tedy k otázce, proč poslouchat Foxygen v roce 2017, když je tolik dobrých originálů nadosah. Tak předně je to projev současných skvělých mladých muzikantů, kteří svým způsobem referují o zemi, kterou semlela její vlastní velkolepá šou. Jak jinak si zdůvodnit rytmickou roztržitost a texty s názvy: Následuj vůdce, America nebo Trauma? „Oh, každý má své vlastní trauma / Některé z nich je velké a některé z nich ještě větší / Pocházejí z našich matek a otců / Mimo jiné...“

Mám pocit, že kamkoli postavíte v americkém městě foťák nebo kameru, vznikne nechtěný vtip. Umět s tímto faktem pracovat je samo o sobě zábavné. Aktuální deska Hang je naprosto divadelní, to znamená, že se předvádí, napodobuje, je plná kulis, šminek a je stejně falešná jako čas, ve kterém žijeme, a stejně skutečná jako naše vlastní dekadence.

                                                                                     Aleš Kauer, leden 2017

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   

<<<  blo(k)

   

<<<  menu

   

 www.kauer.cz

© ZděS 2014