úvod                blo(k)

Sound & Vision  I.
    

Sound & Vision

Úvodem bych rád zdůraznil, že tímto textem nechci v žádném případě vytvářet rozdíly mezi hudebníky s různou sexuální orientací. Nechci klást jednoznačné otázky i odpovědi na téma homosexualita v hudbě a tvořit jakousi monokulturu. I kritika by z dnešního pohledu působila příliš násilně, protože pokud by „vizuální jednotka popu“ měla být popisována prostřednictvím svého obsahu, asi by v mnoha případech nebylo o čem psát. Zajímaly mě  tedy více hudební souvislosti spojené s vizualitou. „Teplotní“ výkyv na pozadí studené války vytvořil panoptikální obraz s neopakovatelným zvukem, který byl téměř plně v minoritní režii. Celé novoromantické hnutí mělo později zásadní vliv na módu a začalo postupně bořit hranice mezi většinovou společností a minoritami, čímž se nepřímo ukázalo, že popkultura, přes všechna pozlátka vizualizace, všemožných póz a skandalizace, s sebou nese i nějaký ten etický princip. Postupně však také odkrývala odvrácenou tvář morální rozvolněnosti, jež měla za následek šířící se epidemii zvanou AIDS.
   

The Exploding Plastic Inevitable

„Disko-koule“ v úvodu tohoto textu není náhodná. Zrcadlí podprahový narcisismus – tolik typický pro jedince, kteří milují totožné – homo – tedy vlastně sami sebe. V populární hudbě byl vždy kladen silný důraz na vizualitu, často více než na hudbu samotnou, je proto pochopitelné, že se v této oblasti vyskytuje mnoho homosexuálních tvůrců. Kameru lze dnes s trochou fantazie vnímat jako dokonalejší zrcadlo, které nejenže je schopno přenášet „živý“ obraz a dotvářet jej, ale především jej uchovat a zdánlivě tím uspokojit věčně hladovou touhu po „nesmrtelnosti“.

Za ikonu pop-kultury obecně lze považovat Andy Warhola, jehož obsesivní natáčení na video všeho a všech je dostatečně proslulé. Tělo, jako atraktivní obal, bylo vstupenkou do jeho Factory, kde se počaly vyrábět hvězdy sériově... Zastavím se ale spíše u hudby a její vizualizace v multimediální rockové show Andy Warhol, Up-Tight. Vznikla v letech 1965 – 1966 a jednalo se o kombinaci Warholových filmů, světel Dannyho Williamse, hudby The Velvet Underground a Nico, tance Gerarda Malangy a Edie Sadgwickové, diapozitivů a filmových projekcí Paula Morrisseye. Tímto začala roční spolupráce Andy Warhola The Velvet Underground, jež brzy vyústila v The Exploding Plastic Inevitable – Explodující plastickou nevyhnutelnost, která proměňovala způsob, jakým lidé ve Spojených státech (a následně i po celém světě) chápali, slyšeli a viděli rock´n´roll. Plodem jejich spolupráce bylo album The Velvet Underground And Nico (1967), produkované Andy Warholem a považované za mimořádné, klasické dílo, dodnes inspirující. Příkladem budiž Beck, který vloni vydal cover verzi celého alba a nazval jej Andy Warhol.
   

Trans Creation Picture Show

Nad celou jednou generací se pomalu vytrácel opar hippies. Volné oblečení se upínalo blíže k tělu, dlouhé vlasy se měnily v patky a květované vzory v glamorous oblečení – inspirované sci-fihollywoodskou kulturou. Nastoupil glam rock. Hlavním tématem textů byla nejednoznačná sexualita, drogy, vědecká fantastika. Byla to efektivní metoda, jak šokovat publikum. Hudebníci toho samozřejmě využívali. Svým mimozemsky působícím blýskavým oblečením a tunami make-upu se snažili vyvolat dojem, že pocházejí z jiné planety.  Nejznámějším takovýmto „mimozemšťanem“ byl David Bowie v období alba The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars (1972). Na začátku roku 1972 tento umělec - zpěvák, skladatel - radikálně změnil svůj hudebný styl i vzhled a před médii prohlásil, že je gay. Všechny tyto excesy měly velmi silný vliv na homosexuální minoritu, která této situace využila k posílení svého sebeuvědomění i svých práv v Británii, a postupně potom v celé Evropě.

 

Do širšího povědomí se v polovině sedmdesátých let dostává dnes kultovní filmový muzikál Rocky Horror Picture Show (1975). V této parodii na béčkové horory exceluje především Tim Curry jako představitel sladkého transvestity z transsexuální planety Transylvánie. Tato „trans-kreace“ nemá na filmovém plátně dodnes obdoby! Ostatně od roku 2005 je film ve Spojených státech uchován v Národním filmovém archívu jako kulturně historické dědictví.

AK, leden - březen 2010

pokračování

   

 www.kauer.cz

© ZděS 2010