úvod                blo(k)

Sparklehorse:
Vzdávám to, končím...

  

    

6. března 2010 spáchala sebevraždu one–man kapela Sparklehorse, respektive Mark Linkous, pocházející z Ameriky a znějící jako to nejlepší z Ostrovů. Před tím však s producentem Danger Mousem a Davidem Lynchem stačil nakoupit kuriózní směs hudebníků a namíchat z nich silně melancholickou nahrávku Dark Night Of The Soul.

Dlužno připomenout některé okolnosti, které toto album provázely. Jeden z hostujících, Vic Chesnutt, zemřel už během nahrávání svých partů. Vydavatelství EMI odmítlo desku vydat - kvůli producentským tahanicím, až nakonec došlo k neuvěřitelné situaci. Vyšla limitovaná edice s fotografiemi Davida Lynche, která měla posloužit jako vizuální narativ. K tomuto fotografickému albu bylo přiloženo prázdné cédéčko s nápisem „Z právních důvodů neobsahuje přiložený disk žádnou hudbu. Naložte s ním podle svého." Album nakonec vyšlo oficiálně až v létě roku 2010, nikoli u EMI, ale samizdatově.

Mark Linkous debutoval v roce 1995 albem Vivadixiesubmarinetransmissionplot, a do letošního roku jich má na kontě šest. Všechna alba jsou koláží minimalisticky teskných melodií prokládaných psychedelickými plochami, zboostrovanými kytarami, silně zkresleným hlasem a občasnými intry do nitra paranoidních stavů, z nichž se potom velice charakteristickým způsobem vyzpívává. Neustále ode zdi ke zdi. Podstatná je v tuto chvíli věrohodnost. Na jeho albech hostovala celá řada zajímavých umělců: PJ Harvey, Nina Persson, Susane Vega, Christian Fennesz. S trochou ironie v hlase by se ale dalo říct, že Linkous variuje stále stejnou, nicméně skvělou píseň. Být radikálnější, prohlásím, že od Sparklehorse stačí mít tak dvě alba, buď Vivadixiesubmarinetransmissionplot (1995), nebo It´s A Wonderful Life (2001)…, a novinku Dark Night Of The Soul, do níž silně vtiskli svoji osobitost hostující muzikanti, třeba Iggy Pop - opět svůj, když zpívá jak za starých časů: „Bolest, bolest, bolest, nakonec zůstává jen ona, Et cetera, vzdávám to, končím!“; štafetu přebírají Wayne Coyne, Black Francis, James Mercer, David Lynch… Nejen Dark Night Of The Soul, ale všechna alba Sparklehorse by měla mít na obale varování. Aura smutku a beznaděje je na nich téměř fyzicky hmatatelná. Sparklehorse produkovali také vynikající videa. Řada písní byla inspirací i pro „domácí videa“ respektive neoficiální klipy, které si drží nezvykle vysokou kvalitu zpracování. 

Sebevražda Marka Linkouse asi nebyla pro zasvěcené velkým překvapením. Už v devadesátých letech, v době debutu, experimentoval s antidepresivy, valiem, alkoholem a heroinem a prožil si smrt na nečisto. Po následné operaci ochrnul a na šest měsíců byl odkázán na invalidní vozík.

Osobně mi budou v budoucí soukromé diskografii desky, disky a mp3 Marka Linkouse chybět. To slyším už nyní, kdy paleta sugestivnosti ztrácí barvy a houstne jak mlha nad městem, déšť neustává a tmí se kolem páté. Kdy vycházím do ulic a souzním s touto fascinující výpovědí jediného člověka. „All I Want Is To Be A Happy Man…“, zpíval Mark Linkous. Budiž na věčnosti vyslyšen…

Aleš Kauer, listopad 2010


 www.kauer.cz

© ZděS 2010