úvod         publikování

Weles 32-33 Brněnská literární revue

Aleš Kauer
Útěk přes pevninskou šíji

I.
budoucí každá vlna
předem je minulostí
jako by přítomnost ani neexistovala

ta dávná definitivní platnost pohybu
ten ustálený proud kopulující masy
ta odvaha vynořit se
k nádechu
    

II.
jaro je časné
záplava světla
recitativ ptáka
árie těla árie tebe árie
kontrapunkt podzimu
písek kolem jazyka
jako jemnost
jadřinců
milosrdná lež
kolem sladkých rtů
    

III.
krajina po zbytky podzimního listí
ponořená do sebe –
otevíráš oči v úvěru
morava jenom jako?
morava?
morana?

tajemný význam pověry
folklór jarých větviček
kras několika párů očí –
průvod

dlužíš mi krásné pohledy
dlužíš mi isthmos –
pevninskou šíji
konkrétní úsek země
nebo těla?
    

IV.
mám v kapse stočený svitek bělostné břízky

kraj    krajku    krajinku

mého domova
tvého prádla
naší neposkvrněnosti
   

V.
posunková řeč
blíž a blíž
dvěma jazyky
náhle tak
srozumitelná
    

VI.
poloostrov do půl těla nahý
poezie není mojí vinou
hledám šaton – naleznu drahokam

tvé prsty jsou neustálé proplétání
jako plátky jednotlivé růže

labyrint citů
s autentickým rukopisem:
straight on
then right
after 2nd right
after left

překlad jako umění věrnosti
   

VII.
sladká jablka tvých boků
s nakrojeným křížem
rajská jablka do krve soli

jako kolorit mé odysey
   

VIII.
klín kluka
klíční kost kluka
klekátko kluka mého

hana
pohana
pohanka lehká
těžkými kameny drcená
   

IX.
domýšlím který z rozcestníků
(tak umíněně směrodatných)
popře další cíl mojí poutě
   

X.
pod lyrickým souhvězdím – epika
jiskření
novoromantická elektronika 
blíženeckých těl –
jako pollux a kastor
skláníme hlavy
měníme hvězdnou polohu
vzhůru nohama
   

XI.
závrať nad kameny
lehké hadříky z bílé bavlny
napneme roztoužená těla
proti vlahému zefýru?
jako jiskřivý zeppelin
   

XII. Aevě
rukopisné pozdravy –
útěk přes pevninskou šíji
do mírnějších pásů
přede mnou etruské slunce –
boky snědých jinochů
na pozadí fotografie
(v jediném okamžiku)
rozhoupala vlna
   

XIII. Pavlu Petrovi
svůj plamenný příběh o věrnosti
toužili mi vyprávět dva mladí pastýři
ale dřív usnuli

blonďáček měl pihy na srdci a
anděl v srdci měl lišáka

(variace na motivy básní Sandra Penny a Pavla Petra)
   

XIV. Zdeňkovi
při vzpomínce na jinou řeku
horkokrevní dioskurové
odvádějí žíznivé koně
k temným zálivům –
patou drtí krusty ledu

po pevninské šíji běhají první mrazíky
   

XV.
bezejmenné úseky cest
rozdírané prašnými řekami
nevědí nic o strmých polohách deště

navigace mezi dvěma srdci je obtížná
když k dispozici jsou jen staré mapy
hvězdy
a sextant

      

 www.kauer.cz

© ZděS 2009