úvod             recenze

Petr M. Vosáhlo
Listový anděl (katalog IV. setkání šumperských básníků)
listopad 200
8

Dvě elegie

Reliéf Atlantiku nesluší suchozemcům
        Energie, kterou náš básník vydává, o čemž svědčí zřetelná artikulace odvážných přiznání – „ta odvaha vynořit se“ je energií, která striktně odmítá pouhou jevovost věcí – objektu, tíhne k podstatě, chce okusit plnost. Pak nelze být neupřímný, mluva je „jadřincem nitra“, ale „čekání na melodii“ se v čase proměňuje v prodlevy, „umíněné směrodatné/ rozcestníky“ jsou matoucí a čistý hlas se stane zajíkavý, vyslovuje jen zlomky pocitů, náhledů i myšlenek. Tušený vnitřní řád, energetické spění k celosti ukončí konstatováním „zbyla už jen kresba/ suchý dotek papíru/ vložený do lahve/ pro divoké útesy“. Zdá se, že inspirující vztah jakoby předjímal konec a zanechal svůj obtisk, stvořil torzo.

Trojhránek hrudi: Sextant
        Abbé Brémond ve své proslulé knížce napsal, že nejkrásnější verše jsou ty nenapsané. Takto apodiktický soud lze ovšem proměnit v mínění, že jsou básně u kterých byla toliko promarněna chvíle jejich zrodu. Básníkovi pak nezbývá než proměnit se v bdělého hlídače, obdobně jako ten hlídač Aischylův ležící na střeše paláce v Orestei a vytrvat do rozednění: „Úpěnlivá magie dne – zvuky vůně/ mrazení v zádech/ soustředění/ pár rychlých tahů/ tvar tvar tvar“. Téma v druhé elegii neváhá, odhlíží od „milostných juvenilií“, vyzývavě se ptá „kde je hranice soukromého a veřejného?“ Elegie je už zastřešená, byť uvnitř nedokončená, přiznává dočasné vynechávky a posuzovateli dopřává zvědavou roztoulanost. Pořadí jednotlivých částí je konečné? A co je psáno na konci, na konci zůstane? „Navigace mezi dvěma srdci je obtížná/ když k dispozici jsou jen staré mapy/ hvězdy/ a sextant.“ Jaké jiné rekvizity, než ty básníkem vyslovené, mohou v lásce, pro její potřebu, existovat? Láska v dobách dávných i v době čerstvě současné, kreslí svou vždy jedinečnou nepřenosnou mapu, nachází svou jednu jedinou hvězdu. Ale ten přístroj k měření úhlových vzdáleností hvězd, nač ten potřebuje? „jsi z nejvzdálenějších souhvězdí - - -„ Posuzovatel, poněkud nevhodně řečný, domnívá se, že znovu poměří hvězdu z nejvzdálenějších souhvězdí v naději, že vzdálenost se krátí - - -

Petr. M. Vosáhlo

      

 www.kauer.cz

© ZděS 2009