úvod             recenze

Zdena Břinková
Severní Morava
(94.svazek)
listopad 200
8

Šumperský poetický almanach

    Zdeněk Gába, Aleš Kauer, Miroslav Kubíček, Robert Poch, Miluše A. Sajnohová: Krásný vrch, šumperský poetický almanach. Vydal jako svou 4. publikaci Aleš Kauer nákladem 100 kusů v roce 2007.

    Když spoluautoři šumperského poetického almanachu přijali návrh kolegy Miroslava Kubíčka a pojmenovali soubor svých básní Krásný vrch, předložili čtenáři v titulu formou úsporné zkratky hned dvojí symbolický význam. Pro poněkud méně zasvěcenou čtenářskou obec dali najevo, co spojuje jednotlivé přispěvatele. Všem totiž dal osud poznat a zamilovat si jednu společnou lokalitu - Krásný vrch - Schönberg, jak své sídlo v hloubi lesů v polovině 13. století pojmenovali noví osadníci německého původu a jejíž jméno si pak Češi zjednodušili na Šumperk. Autory s tak rozdílným původem, věkem, povoláním i poetikou jako jsou Zdeněk Gába, Aleš Kauer, Miroslav Kubíček, Robert Poch, Miluše A. Šajnohová a Ivan Tuša však navíc spíná i jejich symbolický výstup na krásný vrch lidského snažení, za nějž může být jistě považována schopnost a odvaha vyjádřit své pocity veršem, předestřít jiným své vidění světa, a sloupnout tak ochranný obal vlastní duše.
    Šumperský poetický almanach Krásný vrch vydal v roce 2007 jeden z jeho spoluautorů - výtvarník, básník a člen divadelního souboru D 123 - Aleš Kauer. K příspěvku vyzval šest výše zmíněných autorů, z nichž každý dostal v almanachu prostor pro šest
svých prací. Autoři jsou řazeni abecedně a jednotlivé šestice jejich tvorby oddělují ilustrace Aleše Kauera, který sborník upravil i graficky. K fotografii každého tvůrce je připojen krátký medailon. Všichni přispěvatelé řadu svých textů již publikovali, ať už ve vlastních sbírkách nebo časopisecky.
   
V Krásném vrchu se však setkáváme s ukázkami dosud neuveřejněnými. U M. Kubíčka a M. A. Šejnohové jsou vyňaty z připravovaných sbírek (Šestý pád, Pradědovy letokruhy).
   
Jak již bylo řečeno, Aleš Kauer má hlavní zásluhu na vydání sborníku a jeho výtvarné podobě. Schopnost malířského vidění se u něho odráží i v tvorbě básnické. Lehce zastřené obrázky z přírody i lidského nitra přinášejí jeho tři haiku. Zaujme báseň Eskalátor, v níž vizuální řešení uspořádání veršů navodí dojem schodiště. Celá báseň je pak založena na kontrastu: manipulovatelnost - vlastní vůle jedince. Jednotlivé verše první strofy jakoby nalézaly svůj odraz v převráceném zrcadle strofy druhé:
       
- na eskalátor                        x   na schodiště
       
- jsou jak nevzhledné sochy    x   nechci být tesán a vůbec ne sochán
   
Zatímco první sloka postupuje od verše nejkratšího (lidé) a rozlévá se po verš nejobsáhlejší - tak, jako se člověk rozplývá v davu, druhá sloka postupuje opačně. Z širokého lidského hemžení naznačeného délkou prvního verše se vyděluje ve sloce poslední (vůle) osobitá, jedinečná bytost.
    Lehce elegickým tónem připomíná Zdeněk Gába schopnost hledat ukryté poetično tam, kde ho vidí málokdo (...a každému se někdy podaří / básnický obraz / až budou lovit / záblatský rybníček..., ...a řeka tu zvěst nese dolů / kde cikán bourá cihelnu...). Jakub Deml by jistě přivítal Gábovu báseň v próze - imaginární rozhovor s netýkavkou.
    Přes úsporné vyjadřování Miroslava Kubíčka (z šesti básní je pět pětiveršových) nezůstává nikdo na pochybách, které životní hodnoty autor upřednostňuje. Slova o kráse a nezastupitelnosti lásky, o něze jejích doteků promyšleně uzavírají všech šest Kubíčkových příspěvků.
    Robert Poch uvádí čtenáře do říše meditativního ticha, pro jehož vyjádření objevuje řadu upřesňujících synonym: ... ve vířivém nehluku..., ...tlumí nezvuky..., neslyšnou vůní..., ...dešifrují mlčení..., při naslouchání očima...
   
Miluše A. Šejnohová připravuje k vydání svou novou sbírku Pradědovy letokruhy. Její verše napovídají, že památný Praděd a jesenická příroda tvoří neodmyslitelnou součást autorčina života (...hory naše zimodrsné... vrostou do našich životů...).
   
Drobné zlomky bolavých, zraňujících okamžiků života v básních Ivana Tuši uzavírají tu část almanachu, na níž se podílejí čeští autoři. I. Tuša se snaží podat výpověď o nepříliš radostných pocitech současného příslušníka střední generace bez básnických efektů a příkras. Objevují se výrazy navozující novou, mnohdy drsnou realitu: ...chtěl bych být bezhlavý / s žaludkem jen / a pohlavím... jsi závan z pekárny... A jako obraz / na displeji / opuštěného počítače... za rány grázlem uštědřené... jak ušetřit / kde si vypůjčit...ti větší kouří / u veřejných záchodků.
   
Jako hostující přispěvatel byla přizvána k účasti na almanachu Krásný vrch Janina Osewska - současná polská básnířka, jedna z představitelek moderní polské poezie. Její verše přeložil pro almanach František Všetička.
    Fr. Všetička připojil také závěrečné slovo oceňující počin šumperských poetů. Protože se při svých připomínkách k jednotlivým básníkům obrátilo radu k Paulu Verlainovi, přeji i já českým básníkům jménem jejich francouzského předchůdce: Tím buď verš, co se rozptýlilo / tvým žitím jako ranní van / v němž voní máta, dymián. / A literátům nech, co zbylo.
   
Závěrem bych si dovolila ke dvěma symbolickým významům názvu Krásný vrch připojit ještě třetí. Podstatné totiž je, že název zní Krásný "vrch", nikoli "vrchol", takže se dá předpokládat, že z dílny uvedených básníků se máme ještě na co těšit.

Zdena Bařinková

      

 www.kauer.cz

© ZděS 2009