K vytvoření instalace FRAGILE mě vedly dva podněty. Tím prvotním bylo narození mé krásné neteře Lilye, a druhým důvodem byl návrat na „místo činu“, tedy do Zábřehu, kde jsem prvně zahořel pro barvu, tvar a rytmus. Současně s objekty a kresbami vznikal i tento katalog, který je hojně propleten mými artefakty a strukturou slov, veršů a myšlenek autorů, s nimiž se ztotožňuji a kteří by snad do budoucna mohli utvářet osobnostní rozcestník mé neteře. Texty jsou součástí performance, kterou lze zhlédnout na vernisáži, na níž se podílím s Petrem Válkem.
Kresby z cyklu FRAGILE jsou vždy spojeny s objektem, vzájemně k sobě hovoří a doplňují se. V procesu tvoření bylo nutné vymezit si hranici - nepřímou a nejasnou linii, která by formovala bezbřehost myšlenkového prostoru a formulovala vznik drobných dramat. Brzy jsem si uvědomil, že k zachycení křehkosti je nutný náznak destrukce; to jsem vyřešil materiálem, který je svou podstatou téměř odhmotněný, a tedy lehce zranitelný. Ulity, suché trávy, keře a kořeny (podobné svou strukturou vlásečnicím a tepnám, vlasům, vrásčité lidské kůži) jsou metaforou fragile. Barva je potom krví, výtryskem života a inspirací životem.