Znám málo básníků, kteří si stvořili vlastní jazyk, ten rozvíjeli a zůstávali mu tvrdošíjně věrní po celou dobu své umělecké cesty. Přestože Pavel Petr stále píše česky, je nutno se jeho řeč „naučit“ a pochopit ji. Je třeba jí i myslet. Je to úsilí, jež se však vyplatí podstoupit. Objevíte elastičnost jazyka se slovy, která často zakopávají, drhnou a mění významy s každým dalším čtením. S elegickou naléhavostí dovede Pavel Petr rozvinout smysluplné přeludy, věčně nenaplněné, ulpívající v kráse těla. A zároveň svým jedinečným slovem velebí ducha.
Nerad bych vás ale uvedl v omyl! Nově vydaný básnický výbor, nazvaný K nejbližším ostrovům, je kompletně přeložen do řeckého jazyka, a ten je, hned po jazyce českém, Pavlovu vnímání světa nejbližší.