Jiří Staněk

Tyro Trakl

2014, básnická sbírka, vyprodáno

obálka knížky

GEORG & GEORG

Jiří Staněk mi na požádání odeslal bezmála dvou-centimetrový konvolut básní a v dopise dodal - dělej si s tím, co chceš. Důvěra, která sice potěší, ale paradoxně svazuje a nutí k obezřetnosti, a ještě větší zodpovědnosti. Knížku jsem tedy přijal „za svou“, nazval ji TYRO TRAKL a celkový vizuál jsem vystavěl na třech bodech: RUKOPISY - TRAKL - LÉKOPISY. Tři rozcestníky, které pokaždé jiným směrem dovedou k jedinému cíli, a tím je - dnes už heslo v české poezii - STANĚK.

RUKOPISY ztrácejí svoji původní a jedinečnou výtvarnou hodnotu. A není nutno být žádný ctitel „starých dobrých časů“, aby to přišlo líto. Artefakt v podobě ručně psaného dopisu je dnes už vzácností, i proto jsem s radostnou hravostí využil Jiřího rukopisné LÉKOPISY, rehabilitoval je a do knihy zakomponoval jako plnohodnotnou kresbu. A třebaže se v nich běžný člověk neorientuje, jsou zpestřením, mají jiskru zaklínadla, a navíc vycházejí z profese obou básníků.

Knížka TYRO TRAKL je průnikem dvou množin a vzájemnou imaginární symbiózou spřízněných básníků. Jiřího Staňka a Georga Trakla. Jejich průniky se střetávají v čase jinošství, v povolání, v místopise (od Vídně přes Alpy až k Innsbrucku) a v mnoha dalších vnějších i vnitřních rovinách a pahorcích.

Epilog „Staňkovská trakliana: apatykář a jeho rod“ nenapsal nikdo menší a povolanější než Radek Malý.

Aleš Kauer; prosinec 2014

náhled knížky 1 náhled knížky 2 náhled knížky 3 náhled knížky 4

Jiří Staněk
BOUŘE NAD SALZBURGEM

Se prudce zatáhlo
Olověným nahoře-deklem
Těžce sedlinou na dně sudu
Budu muset zajistit okna
Protáhnout paže mezi kvetoucími
Muškáty tím na rtech růžem
Sestry malé když si ji vypůjčila
Z matčiny toaletky a přitáhnout
Křídla dřevěných okenic Víc
Asi není třeba na svíčku-hromničku
Už nevěří pan lékárník aby ji
V zásuvce psacího stolu vysunutím
Předvedl tyru kde ji hledat od
Alp-li blíží se baroko července
Abych se těšil naslouchání jak
Liják políčkuje kamennou dlažbu
Ulice se svažující dolů imitujíc
Potopu světa Lékárnu U Anděla
Na Noemovu archu do níž vehnáno
Je zvíře mne: dojemně tajemné
Za bouře křižující se nábožnými
Blesky přes vyschlá prsa věží
Kostelů nepřijde nikdo recept
Vyzvednout si a tak jsem vložen
Do osudí s údem svým jediným
Přítelem mohu co chci narcistně
Onanovat protože ani sestru
(Malou Gretl) naši ven nepustí

Jiří Staněk
VZTAHY?

Otec. Hm. Stvořitel můj.
Koupí mi břitvu abych nebyl
zevní zvíře, ale niterné.
A tak ráno po vyčištění si
zubů pár minut ztrácím
vytvářením pěny štětkou
z jezevčích chlupů v misce
s mýdlem. Rozvážné tahy.
Pravičkou. Jako když onanuju.
Hladký políbím matku.
Hadovitě, povinně než
odcházím k Andělovi.
Samozřejmě ji obdivuju.
Že donosila ségru Gretl.
Pro mne. Mnohem hezčí
dárek než tátova břitva.

A je to vždycky bitva,
mezi rodiči.
A mohla by to
být i láska,
mezi sourozenci...

Ó, krutá něho krve! --

„Vrh kostek vylučuje náhodu, ocitoval Hrací automat francouzského básníka.“

několik otázek pro JIŘÍHO STAŇKA

Existuje v hodnocení poezie, ale i obecně v umění nějaká objektivita?

Objektivita? M ě l a b y.

Zaznamenáváš ve svých básních prožité události? jsou pro tvé psaní vůbec důležité? nebo si "vystačíš" s vlastní fantazií?

Nemůžeš zaznamenat nic jiného než realitu.

Hraje v tvojí tvorbě nějakou roli náhoda?

Vrh kostek vylučuje náhodu, ocitoval Hrací automat francouzského básníka. Děje se vše záměrně? Existuje Velký vyhýbkař, který vede ruku a jehož jsem hlásnou troubou: Nevíme. Nikdy nebudeme vědět.

Je pro tvoje psaní důležitá hudba, výtvarné umění nebo jiný umělecký směr? A mají nějaký vliv na tvé psaní?

Ale je hudba! (vykřikl Holan), takže nepochybně. S hudbou za prdelí lépe se píše. S hudbou: píše se jinak než bez ní. Hudba je vlnění, hudba je naladění, hudba je proud času. Hudba je rytmická i melodická. Jaký má vliv? Hm, viz výše.

Ke kterým sbírkám a básníkům se rád vracíš, co hudebního tě v poslední době zaujalo, popřípadě jaká výstava?

Vracím?!! Tráva roste, potok přináší náplavy a jinoši scházející se na autobusovém nádraží se stále nenaučili odhazovat vajgly do koše. A je-li jiné roční období, padá listí nebo sníh. Jakožto předseda Okrašlovacího spolku stašského nemám čas na n á v r a t y. A je toho tolik, co jsem na gymplu nestihl, Tichý Don, třeba, je-li to ovšem n o v ý návrat. Tolik četba. V hudbě jsou návraty limitované tím, co nabízejí šuplíky (nabízejí toho dost), Alice Cooper, jako ilustrativní případ: Isn´t your mumm calling: Steven! Steven! Come home! (Trish Mc Kinnon: mumm). Stachy mají náves nebo náměstí?!! To neustále dilematicky řeším. Takže tady se rozhodně nic nevystavuje a ze Stach nikam nevyrážím, na spanilé jízdy. Výstava mne zaujala vlastních recyklátů, ovšem jenom proto, že ji zahajoval miláček Filip (rozuměj Typlt) a byl tak úžasný, že špendlík dopadnout bylo by slyšet.

Kniha jako artefakt. znamená to pro tebe něco?

Kniha jako artefakt, asi široký pojem. Neb takový K o c m a n, skutečné artefakty. Bibliofilie: sepětí textu a grafiky, podepsané, číslované. V něčem takovém jsem jel, nakladatelství Salamandra, Ružomberok.

Nechat si knihu vyvázat anebo aspoň neuměle si na ni vyrobit osobně pouzdro. Někteří chtějí, aby čtenář ji i dnes svou činností energizoval, alespoň tak chápu, že Míla Topinka si nechal vyprodukovat nerozřezané exempláře.

A virtuální kniha? jak se ti "listuje" v čtečce?

Číňané vynalezli papír... kdy? Guttenberg knihtisk. A obojí DRŽÍ. Kolik s e t let?! Když jsem se narodil, neexistovaly MC kazety. Nevyráběji se. Diskety se objevily -- neužívají se. Zvoní hrana: komu? CD.

Taky si myslím, že drží-li se kniha na klíně, rozhodně neuvaří spermie jako vyzařování nějakého toho elektromagnetického vlnění (či kýho šlaka). Čtečka: nemám, nebudu mít, nesnáším!

Koncepce knížky a grafické zpracování Aleš Kauer, Doslov Radek Malý, Písmo Antique Anciene a Consolas, Vydáno nákladem 50 kusů, Svazek 17, Jihlava - Stachy - Praha 2014, ISBN 978-80-904399-8-6