Petr M. Vosáhlo

Petr Marek Vosáhlo (1936), rodištěm ve Studánce u Pardubic, je šumperské veřejnosti povědomý z dob divadelního kralování Petra Krále. Po studiích režie na pražské DAMU spolupracoval s Josefem Topolem, jehož hry Kočka na kolejích či Půlnoční vítr byly pro jeho budoucí kariéru určující. Osloven Otomarem Krejčou přijímá nabídku do Divadla za branou, byl to však poslední rok existence tohoto divadla. Pod normalizačními tlaky odchází z Prahy do Pardubic, blíž své rodné Studánce a rodičům. Následovala angažmá v Olomouci a Opavě. Po náhodném setkání se Stanislavem „Staškem“ Waniekem přijímá post dramaturga v Šumperku, a je to vlastně návrat, neboť již v sezóně 1967-68 působil ve zdejším divadle jako režisér-dramaturg.

Název jeho básnické knížky, vydané roku 2004 v nakladatelství Atlantis, zní Dva umělci na dědině. Jedná se o rozsáhlou lyricko-epickou skladbu, která je v celkovém kontextu ojedinělým počinem. S takto rozmáchlou dějovostí v poezii se dnes již téměř nesetkáváme; napadá mě snad jen Petr Koudelka a jeho Helena Trojská, opus vydaný v roce 2005. Ostatně v Trialogu z roku 1994, který je součástí Vosáhlovy knížky a o němž se zmíním níže, poznamenal Sergej Machonin: „… nevidím nikde v celé generaci, nejen v té, která píše dnes, ale už od konce šedesátých let, básníky, kteří by chtěli takto přemýšlet… …je to poezie, která se dobývá do nezbytí nést úděl, a to nikoli zbaběle, nýbrž statečně.“

Poezie Petra M. Vosáhla má místy podobu scénáře. Struktura textu je jazykově hutná, přičemž těžiště je často vychýleno až k jakési filozofické nadstavbě: „LOJZA: Nemyslím, že člověk hřeší,/ opustí-li temné skalisko gnose/ a problematické milosti./ Konec konců i ateismus je víra“. Autor bezpečně vycítí, kam až je možné v onom nižším poschodí osudu zajít, aby jím nebylo pohrdáno. Několika tahy, vykreslenými pečlivostí režiséra, dokáže pozvednout skepsi ironií a ironii krotit žalnou skepsí, aby nezcyničtěla. Příkladná ukázka se nabízí v Symposionu – „Těžko z tvé řeči uhádnout, učiteli,/ do které myšlenkové podčeledi patříš./ Já sice motám Plótina s plotnou, ale cožpak/ vzdělání není teprve to, co se nám podaří/ šťastně zapomenout?“

Součásti knížky Dva umělci na dědině je Trialog – Sergej Machonin, Petr M. Vosáhlo, Josef Topol, který se uskutečnil na podzim roku 1994 pro Revolver Revue. Vinou nepříznivých okolností nedošlo k autorizaci a úpravě rozhovoru; Sergej Machonin umírá a Trialog vychází teprve po deseti letech. Řeč je o poezii, divadle a s tím souvisejících okolnostech – pokleslém pragmatizmu v kultuře, všespásném trhu, likvidaci všeho, co klade vyšší nároky na intelekt, atd. Uvážíme-li, že Trialog vznikal před čtrnácti lety, jeví se býti vzácně nadčasový – připomeňme jen kulminaci letošních protestů Za Prahu kulturní.