Antony & The Johnsons:
Esence emocí

Přiznávám se k silným sympatiím vůči Angličanu Antony Hegartymu (1971) a spol. Po třech vzácně vyrovnaných albech se vracejí s deskou Swanlights, jež za svými předchůdci, zdá se, nezaostává ani v nejmenším. Na první poslech překvapí minimalistickými aranžemi, v nichž je Antonyho hlas nezvykle obnažený. Je to asi největší změna oproti předchozímu materiálu. V úvodu první písně Everything Is New zní jen piáno, harfa a hlas rozechvělý až k hranicím charakteristického patosu. Píseň se pomalu vlévá do The Great White Ocean, zní opět jen pár strun a hlas, který ale nikdy nepřekročí práh citového vydírání. Toto mě obzvlášť fascinuje na Antonyho tvorbě, ta těsná hranice snesitelnosti, kdy se vedle sebe snáší kýč a umění. Kdo si může dnes dovolit nazvat desku například Crying Light, nebo píseň Thank You For Your Love, takto přiznanými atributy kýče? Podobně píseň The Spirit Was Gone, odkrývající neuvěřitelný melodický potenciál patrný už na první poslech, přitom jí to vůbec neubližuje. Při této křehké melodii je Antonyho hlas strohý a pevný, tvoří fascinující kontrapunkt. Píseň je věnována Kazuo Ohnovi, 103letému tanečnímu mistru, který letos v červnu zemřel, a který jako první včleňoval do tance prvky existen- cialismu, surrealismu, německého expresionismu a vlivy východního duchovního myšlení. Z jistého úhlu lze také jeho tvorbu vnímat jako reakci na hrůzy druhé světové války a nejistoty poválečné éry jaderné. Jedna z prvních úspěšných Ohnových kreací byla například pocta umírající transprostitutce. Inspiraci našel v Genetově románu Panna Maria květná… Ostatně téma transsexuality je tématem bytostně osobním, jak pro Kazua, tak pro celou Antonyho tvorbu.

Ta se vrství v řadě zajímavých kolaborací - na albu Volta Islanďanky Björk hostuje ve dvou písních, svůj vokál propůjčil skvělému debutu Hercules And Love Affair, podobně na Black Ships Ate The Sky alternativních Current 93, spolupracoval s Lourie Anderson, Lou Reedem, Yoko Ono, Marianne Faithful, Bryanem Ferrym, Marcem Almondem, Boy Georgem, Nico Muhlym - „akademikem“ rozkročeným mezi klasikou a alternativou, nebo se hudebně podílel na několika performancích režírovaných Robertem Wilsonem…

Ocenit chci také zdánlivou banalitu, a tou je délka jejich alb. Málokdo dnes dokáže zaplnit kapacitu hudebního CD tak, aby bylo poslouchatelné do konce a bez výhrad. Swanlights má zhruba 45 minut, je to esence emocí, kde se nelavíruje, kde je řečeno vše podstatné, aby pak mohlo utichnout a vracet se zítra, pozítří, za měsíc. Deska navíc obsahuje 144stránkový booklet s kolážemi, kresbami a básněmi Antony Hegartyho; neexistuje tedy sebemenší důvod si toto album stahovat zdarma a přijít o další vrstvy jedinečného artefaktu Swanlights.

Doporučit lze v této souvislosti také minialbum Thank You For Your Love, které vyšlo již v srpnu jako samostatné EP a od října je k sehnání i v limitované edici zároveň se Swanlights, Thank You For Your Love obsahuje pět skladeb z toho dvě cover verze Pressing On od Boba Dylana a Lenonovu Imagine. Nejde ale jen o přezpívané písně. Osobní vklad tyto klasické kousky posouvá k novým, neméně zajímavým rozměrům. Podobně jako když na svých koncertech často hrává velvetovskou jemnůstku Candy Says, věnovanou slavnému transvestitovi z warholovské suity Candy Darling: „Candy říká: nenávidím své tělo a vše, čeho si na tomto světě žádá…“