The Drums
Oh Baby It's Forever

S Jonathanem a spol. jsem se prvně setkal na YouTube, když dobíhal svůj vlastní obraz v kameře a vyzýval celý svět Let's Go Surfing! Přiznávám, byla to láska na první pohled. Dodnes mají The Drums vše, co má mít dobrá studentská popová kapela. Jsou mladí, sexy, zpívají o lásce a mají prvotřídní hudební vkus. Poskakují v jednoduchých popěvcích někde mezi The Smiths, Orange Juice a Beach Boys s punkovým řízem. Vtipné video a chytlavý singl Let's Go Surfing je okamžitě kata- pultovaly do mediálního světa, před bájné zrcadlo, v němž se, především Jonathan, cítí jako v říši divů. Pózy se mu daří stejně dokonale jako zpěv. Když protahuje vokál falzetem, je skutečnější než Bono. Když tančí, nelze než žasnout nad paletou pohybu. Videa natáčejí jedno za druhým, z eponymního debutu si dovolili vydat už pět singlů. K písni Down By The Water dokonce natočili pouze klip, čímž popřeli veškerou logiku hudebního trhu, neboť vidoklipy jsou vlastně víceméně slušněji ztvárněné reklamy na sebe sama. Ve všech hraje prim tvář Janathana Pierce. The Drums nejdou nikdy pod cenu a vždycky se dokáží prodat. Nic intelektuálského nepředvádějí, zkrátka: „So tell me what to do do do do dodododo do do”…, a přece je to inteligentní hudba! Loni vydali EP Summertime, ano, bylo letně odlehčené a dvacetiminutová zkratka mu velice slušela. Uběhlo vždycky tak, jak ubíhá léto. Železo rozžhavené sluncem se musí kout, dokud je žhavé; kluci to vědí, a tak se letos představili novým materiálem. Desku nijak nenazvali. Tucet písní na jeden zátah je sice trochu moc, ale kdo by hledal víc, než by musel? Lze přeskakovat. Deska nemá bůhvíjakou koncepci. Jako třešinky vytahuju především singlové věci a rád při nich kreslím. Warhol, ač mrtvý, žije - nicméně Jonathana už nestvární v jeho bizarním pohybu, nezachytí jeho živelný pohyb mezi zkrocenými zvuky elektrických nástrojů, nerozmnoží sitotisky s jeho blonďatou kšticí a neutrží další miliony za nasnímaný okamžik jediné lidské tváře. A já bych o tento obraz docela stál. Předkládám alespoň svoji sekvenci Jonathanova pohybu…

Aleš Kauer, listopad 2010