Winston Chmielinski

(* 1988, Boston, USA)

Winston Chmielinski, v jehož tváři se odehrává pozoruhodná souhra několika etnik, mě fascinuje používáním barvy, a také odvahou, s jakou vchází do obrazu. Navíc to měkce slovanské příjmení svádí k zvědavosti. Bohužel jsem se po systematičtějším pátrání po jeho nejbližším příbuzenstvu dozvěděl jen tolik, že matka nosí trvalou a otec je bez vousů... Ale vztahy v rodině ponechme a všimněme si vztahů mezi barvou, štětcem a tělem, onoho „osahávání” až na dno plátna, které chvílemi prosvítá a ujišťuje nás, že se nalézáme v imaginárním prostoru. Známé klišé „tělo jako krajina“ je v tomto případě přesné a nelze se mu ubránit. Pastózní tahy nabízejí pozorovateli letmý pohled na sebe sama v celém spektru barev, ale i tvárnosti krajiny, roviny, vodopádu, horizontu. Že v této spontánní hravosti vizuálních metafor na okraji abstrakce nalézáme samotného Winstona - jednou v jakýchsi choreografických kreacích, jindy hypnoticky zahleděného do sebe - dnes už nikoho nepřekvapí, nota bene když byl obdařen mimořádně krásným tělem.