Destroyer

Blikající syntezátor na konci tunelu

Po dlouhé noci, kdy mi dozněly všechny trumfy, jsem nachytal odvážného blogera, jak směle přirovnává neznámé Destroyer k Roxy Music. Po ironickém úšklebku jsem se začal pídit po názvu, který spíše evokuje metalové obskurnosti než novoromantickou jemnost a la Brian Ferry. Po bližším ohledání jsem zjistil, že existuje jistý Dan Bejar a že Kaputt je devátou řadovkou uznávaného kanadského muzikanta.

Ale k věci: chybí-li dnes někomu album dobrých písní s novoromantickým patosem, blikajícími syntezátory, s povrchností New Order a vhledem The The z období alba Mind Bomb a nebaví-li vás neustálé balancování na hraně relativity aktuálních desek Radiohead, R.E.M. a PJ Harvey, pak bez váhání sáhněte po albu Kaputt. Je to po dlouhé době sázka na jistotu. Jsou u nás neznámí a zvukově velmi přitažliví. S tímto albem se definitivně dostáváme do nového desetiletí. A aniž bychom popírali vše minulé, jsme naprosto současní. Ta deska má devět vyrovnaných záseků. Melancholie, ironie, romantika, nadhled… a na závěr facka do rytmu v podobě Bay Of Pigs!