Patrick Wolf:
Pryč jsou dny osamělého Vlka

Patrick Wolf (1983) vystřílel všechny trumfy ještě před vydáním své páté studiovky. Singly z alba Lupercalia jsou chytlavé jak ocucaná barevná lízátka. A to se svého času dovedl obstojně vyrovnat s marilyn-mansonovskou inspirací v klipu Vulture. Zajímavý směr, chtělo by se říci…, ale Patrick se očividně chce zařadit do linie autorů „solidního popu“, který reprezentují George M., Robbie W. a jiní poddaní. Škoda, jeho aristokratický postoj v kejklířských hadrech mi byl sympatičtější. Ale je to jeho volba… Radikálnější zvuk prvních alb dnes nahradily smyčce, jež harmonicky tečou, deska je plná hymnických refrénů, které vám budou v hlavě zavazet nepříjemně dlouho. Umělecké nároky nečekejte. Klasická struktura – sloka , refrén, sloka - nikoho neodradí, ale ani nedonutí k zamyšlení, proč Wolf nazval své album Lupercalia. Takže to napravme. V Slovníku antické kultury se píše toto: „Lupercalia – římská slavnost, která se konala 15. února na počest boha Fauna jako ochránce stád před vlky. Jeho kněží, zvaní Luperkové, očišťovali pastýře a stáda. Očistu konali symbolicky u dvou mladíků, kterým na čele dotykem obětního nože udělali krvavé znamení, očistili skvrnu vlnou a očišťování se zasmáli. Obřad měl očistit pastýře i stáda a přinést úrodu a plodnost.“ Wolf na desce Lupercalia ovšem moc plodný není. Pryč jsou dny Osamělého Vlka a jeho zajímavého goth-folku z období alb Lycanthropy (2003) a Wind in the Wires (2005). Lupercalia jsou vhodná leda k prosluněnému létu, koncem září po nich neštěkne ani pes…