Wild Beasts:
Zvířecí kouzlo

Opomenutá nahrávka Smother opomíjených Angličanů Wild Beasts „rotuje“ v mém mp3 přehrávači už asi druhý měsíc. Hudba Wild Beasts je náchylná k zranitelnosti, je intimní, zároveň tělesná a živá. Androgynní. Vůbec nechápu jak jsem je mohl přehlédnout. Vibráto Haydena Thorpea je široké jako pas Antony Hegartyho. Je afektované, je nádherné. Jemné melodie, doslova vypiplané aranže, nápadité zacházení s rytmem a dynamikou. A jako by to nebylo dost, mají i druhého vokalistu Toma Fleminga, jehož sytě sametový a rovný hlas je jasným kontrastem.

Někde hluboko jsou cítit post-punkové kořeny okořeněny explozivní teatrálností s gay afinitou Morrisseyho. Dalším referenčním bodem je glam, lesk těch jež jsou už i mojí historií, tedy Suede, především na albu Two Dancers v písni All The Kings Men. Je to až úsměvné a lehce sentimentální, když si vzpomenu na Bretta Andersona.

Hayden Thorpe je nejoriginálnější vokalista poslední doby. Wild Beasts mají na kontě tři desky a s každou dozrávají k novým obzorům: Limbo, Panto (2008), Two Dancers (2009) a především Smother (2011).