Keane - hymny pro léto 2012

Léto se blíží a s ním se objevují i první desky stvořené pouze pro tyto dva měsíce intenzivního slunečního svitu. Tedy desky dostatečně chytlavé, nenáročné, pokud možno pozitivní a plovoucí po povrchu jako květy lotosu.

„Keani“ do tohoto rybníčku skáčou po hlavě, vlny ale nečeří. Jsou po čtyřech letech zpět a ti, kteří očekávali další spanilou zvukovou jízdu s echem třpytivých syntezátorů (Perfect Symmetry, 2008), musí být zákonitě zklamáni – patřím k nim. Strangeland je bohužel dost záhadným krokem kamsi do minulosti. Zvukově je nahrávka nudná a zaměnitelná s čímkoli. Chybí jí šmrnc, styl a má ošklivý obal. Taková natupírovaná dušinka bez krve, střev a svalů.

A přece, tak nějak nepochopitelně si vás deska podmaní. Už jen proto, že „Keani“ jsou sladkými melodiky, kteří dokáží zapojit do hry všechny vaše smysly. Když Tom Chaplin stadiónově prozpěvuje své hymny nelze nevzpomenout na Simple Minds nebo na popovější tvář Echo & The Bunnymen. Což není z mé strany poklona, ale vržený stín.

Omlouvám to oním létem. A taky destruktivní ambicí v nás, ať už se jí říká láska nebo nenávist...

PS: Sovereign Light Café pasuji na hymnu letošního léta… La la la la la la la la Yeah...