Otevřený dopis siru Eltonu Johnovi

aneb Další elegantní krok k nesmrtelnosti

Vážený Sire, nevěřil bych, že kdysi tak jasná hvězda bude v budoucnu schopna tak svůdné štědrosti. Řekněme si to otevřeně: pustit si dva mladé muže k tělu, k tomu už dnes asi není třeba tolik odvahy, jako jim poskytnout volné ruce k zasahování do vlastních skladeb a textů a nechat si zahrávat se stylem, který je zkrátka a neoddiskutovatelně Váš. Nevím o nikom, kdo by uvažoval podobně. Před Vámi se obdobný koncept pokusili naplnit třeba Tom Jones nebo Tina Turner. Ti ale oslovovali mladé hudebníky a žádali je o jejich materiál. Až příliš sázeli na jistotu. Váš přístup je mnohem zajímavější, odvážnější a originálnější. A promiňte, také trochu narcistní, myslet si, že by dnes mohly někoho zajímat Vaše čtyřicet let staré písně, byť prohnané elektronickými mašinkami.

Abyste chápal; nejsem vyznavačem silných melodií a krásných hlasů, přesto mě některé Vaše starší písně zpětně zasahují a vážím si jich, potažmo i Vás. Přese všechny tuny mejkapů a rtěnek, šílených kostýmů a ještě ulítlejších brýlí a milionových pián, na něž jste hrál skvostně, jste nikdy nebyl trapný. Tedy, odpusťte, pominu-li Vaše vlastní remaky z poslední doby. A live záznamy s přeslazenými smyčci. Asi jste sám cítil, že by Vaše písně snesly nový moderní kostýmek s novou optikou. Nechci být všetečný, ale proč jste sáhnul po hudebnících ukrytých pod značkou Pnau (Nick Littlemore a Peter Mayes), jsem - po seznámení se s jejich hudbou - nepochopil. Nick Littlemore je sice frajer, ale víc než s Peterem mu to sluší v jeho bočních projektech Empire Of The Sun, Teenager, Groove Armada. Ale ať už jsou mé pochybnosti ohledně australských Pnau jakékoli, tento experiment se zkrátka podařil. Tuším, že po předání tun svého materiálu Vám Nick & Peter zavřeli dveře před nosem a do studia Vás pustili, až když měli všechno smícháno a nahráno. Je slyšet, že jste ty jejich machrovinky přešel s klidem Angličana. A byl to od Vás další elegantní krok k nesmrtelnosti, protože deska Good Morning To The Night poukazuje minimálně na to, že Vaše hudební hodnoty přetrvávají a jsou sdílné i po čtyřiceti letech.