New Order:
Dozvuky sirén

Proč se dnes zmiňovat o New Order? Mohl bych to odbít formulkou, která se nabízí – protože vydávají nové album. Omyl je ale pravdou, Lost Sirens je kompilační a obsahuje zbytky z poslední řadové desky Waiting For The Sirens Call (2005)…; a světe, div se – zní to skvěle! Nejsem nadšeným posluchačem jejich posledních nahrávek. Pro mě vždy zůstanou kapelou osmdesátých let, která sama utvářela, kapelou, která chytře navázala na post punkový roub. Lost Sirens čerpají z toho nejlepšího, co z New Order známe. Chvílemi máte dokonce pocit, jako by se hodiny rekordéru zastavily někde ne přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Rozepisovat tady chronologii kapely je zbytečné, protože je k dohledání kdekoli na webu. New Order byli svého času výjimeční i proto, že se dokázali, po ukončení éry Joy Division a tragickém odchodu Iana Curtise, znovu usebrat a začít nanovo, neméně intenzivně, neméně novátorsky. A to nejen hudebně, ale i pečlivou grafickou úpravou svých desek. V souvislosti s Joy Division a mimořádnou osobností Iana Curtise vřele doporučuji skvělý životopisný film Control (2007). Charakterizuje totiž kapelu i po vizuální stránce - obrazem. Režíroval Anton Corbijn, „dvorní“ fotograf depešáků a jiných fešáků…

Současný konflikt mezi Sumnerem a Hookem, jenž zavinil rozpad kapely, je jen trapnou taškařicí dvou eg. Škodou ale nikoli, protože jak už jsem psal v úvodu, svá léta mají za sebou. A tak to má v tomto ranku být. Lost Sirens jsou každopádně příjemnou připomínkou.