The Drums

Debuty jsou tvořeny jakousi bezprostřední lehkostí, protože bez očekávání. Dvojky jsou potvrzením nebo vyvrácením výjimečnosti. Třetí deska na obzoru už je potom závaznější, mohla by být trvalejším, snad i jakýmsi pevnějším orientačním bodem kapely. The Drums ale jako by stále propadali do stejné třídy. Connor Hanwick zbylé dva členy opustil, spolužáci kolem mládnou... Sluncem vystřízlivělí Jonathan Pierce a Jacob Graham se rozhodli něco s tím dělat. Zapojili elektronické bubeníky a jiné mašinky, ale pak se zalekli nového zvuku a usedli zpět do odrbaných lavic třídy profesora Morrisseyho.

Řečeno oklikou - jsou zpět, mají víc pih i vrásek. Na jedné straně lehkost, zpěvnost, tanečky…; na té druhé smutek, zádumčivost, crybabies. Celek se mísí a doplňuje jako měsíční milenci... Ano, očekával jsem větší experimentování se zvukem. To je ale slyšitelné jen ve výborné Bell Laboratories. Očekával jsem také výraznější členitost, evokovanou pěkným názvem desky - Encyklopedie.

Řečeno na rovinu - Drums je kapela, u níž mi to nevadí, protože má v záplavě jiných jakousi specifickou jiskru. A v oné temnější atmosféře ještě výraznější. A odpustím jim dokonce i příliš zjevnou inspiraci u současníků MGMT, píseň U.S. National Park jako by vypadla z alba Congratulations. Připočtu-li krásný obal, nelze než doporučit.