Madonna:
Introspektivní zranitelnost a pronikavý vzdor

Bublina kolem Madonny mě baví. Každá její deska je jak komiks s prázdnými okénky, a zdaleka nejen teenageři, pro které je Madonna vlastně babičkou, do ní vkládají svá „jasná a neomylná“ stanoviska. Celé je to nádherně paradoxní, má to až jakousi dadaistickou jiskru. Ten nulový odstup okolí mě baví.

Rád sleduji její koncerty, tour a podobné megaakce, jež jsou v mých očích už naprosto dokonale zvládnuté dada. Neviděl jsem ji naživo, ale v tom, co jsem viděl ze záznamu, se prolíná ten nejlaclnější kýč - náboženské relikvie, tarantinovsky drsná holka, western, prosluněný jih s desítkou usměvavých kytaristů, leskle polonazí tanečníci, jeptišky, mniši... Je to vlastně trapné. Člověk si až říká - to nemůže nebýt humor! Oxymóron „kýčovitý artefakt“ mi vždycky nejvíc seděl na Madonnu. Jistě, je to nepochybně obrovská osobnost, ale i fetiš, který s vámi žije od teenagerských let. Nelze nad ní prostě jen tak mávnout rukou a zahodit všechny ty do dna srdcí prožité, ale z odstupu let směšné lásky. Madonna je metaforou zaujatosti, síly a z ní plynoucí vytrvalosti. Nezapomínejme, že dnes už je součástí pop artu, celé té newyorské scény kolem Andy Warhola, Keitha Harringa nebo třeba Jean-Michela Basquita, tedy tvůrců, kteří kýč, "průmysl" a "ulici" vtáhli do umění a pokusili se s tím pracovat. Tento úhel pohledu je pro moje vnímání Madonny zásadní.

Nová deska Rebel Heart je skvělá, ale... Trochu se ztrácím v těch dnešních komerčních nesmyslech, jako jsou „deluxeedition“ nebo dokonce „superdeluxeedition“. Zásadní problém mám snad jen s čtyřmi skladbami z celého setu pětadvaceti tracků. Je to současný moderní pop! A vzhledem k tomu, že to nemá být nic víc, tleskám. Skladby jako Body Shop, Joan Of Arc, Beautiful Stars, Autotune Baby mají tak specifickou náladu, že mě stále znovu dovedou nadchnout. Best Night a Veni Vidi Vici hrají na triphopovou vlnu a svojí zadumaností se řadí k takovým skvostům její kariéry, jako jsou Secret Garden, Where Life Begins nebo Waiting. Potud jednotlivé písně. Deska jako celek je ale roztříštěná jak granát a trochu je cítit, že zavládlo zděšení, když se demo tracky objevily na webu už začátkem prosince 2014. To s sebou ale na oplátku přineslo jeden úžasný moment. Dovolilo nám vstoupit do kuchyně a nahlédnout pod pokličku. Dema jsou svým způsobem čistější a produkce některých závěrečných mixů zbytečně „vytuněná“. Navíc mám pocit, že nahrávce „chybí dramaturgie“. Jako by nás vybízela - sestav si skladby podle sebe, udělej si vlastní Rebel Heart! Včetně obalu! Na internetu kolují asi tři varianty!

Překvapuje mě, jak jsou nové písně náchylné k odsudkům. Madonna 2015 je přitom melodická a nepřeslazená, zároveň současná a přirozeně moderní.