Josef Topol

(1. dubna 1935, Poříčí nad Sázavou – 15. června 2015, Praha)

Když holedbavý smutek všecko obrací nazmar,
komu říci: Dobrý den, vítej, posaď se,
a buď chvíli se mnou, než mě opustíš.
Není komu to říci a není co.
Den se neprobudí, noc neusne.
Ptáci nepohnou křídlem.
Naplnilo se všecko, až po okraj.
Stín stromu neví, co je strom.
Hlučná hudba neopíjí
sobotní průvod. Hladové
jsou nedělní obědy. V podhůří
hrůzy bují plevel, ten
nevyplenitelný.
   
Ohnivé léto? S chladným srdcem
se dívám zpátky. Nepřemýšlím,
abych se nezahubil,
tolik ponoukán,
abych zabil někoho místo sebe.

Nikdy jsem se s Josefem Topolem nesetkal osobně, ale stýkal jsem se s ním prostřednictvím svých literárních kolegů a přátel. Často mi o něm při návštěvách v Libině u Šumperka vyprávěl Petr Marek Vosáhlo. O společných výletech na kole na Hrad Bítov za Jiřím Kuběnou, o jejich spolupráci v Divadle za branou a samozřejmě o poezii, výtvarném umění, sochařství, divadle. Vlastně o prolínání, které mi je vlastní a k němuž Josef Topol v trialogu se Sergejem Machoninem a Petrem Markem Vosáhlem poznamenal: „Nepřišel bych kupříkladu na způsob svého psaní básní, kdybych nevysedával léta v ateliéru Mikuláše Medka.“ Také básník Pavel Petr vedl s Josefem Topolem dlouhodobou korespondenci a na mnohé mi prostřednictvím Josefa odpověděl: „Myslím na tebe skoro každou noc, když usínám, nebo se zpřetrhaně probouzím. Mívám verbální sny (krom těch příběhových), věty a slova se mi zdají, a přistihuji se, že často se to děje v hovoru s tebou.“

Josef Topol mi zapadá do onoho přesného (jak jinak) divišovského postřehu: „Básník nevysvětluje, básník osvětluje.“ Josef Topol osvětloval můj život prostřednictvím svých básní. Často se ve svých vlastních pochybnostech vracím k jeho poezii, a přestože mě mnohdy usvědčuje, mám ji nesmírně rád:

   

Co je po Bohu když jeho neúplnost
jeho nedokonalost a nelásku
vidíme jako jeho chybu
připodobňujeme si ho k svému obrazu
narážíme jako botu koupenou v bazaru
na své kopyto a říkáme si:
Kdyby byl - povolil by
vešli bysme se do něho
hned by všecko šlo líp
   
Co je po úplnosti?

   

Citace z knih:
Josef Topol: Básně (Torst, reedice 2011)
Petr Marek Vosáhlo: Dva umělci na dědině (Atlantis, 2004)
Pavel Petr: Ucítíš slanou chuť a potom vůni hermelínu (Protimluv, 2014)