Girl Band - Holding Hands With Jamie

Je to už docela dlouho, co jsem naposledy očekával nahrávku s takovou dychtivostí. Girl Band jsem si objevil asi před rokem po vydání EP The Early Years. A pak následně po zhlédnutí jejich live záznamů... Nemorální dodavatel této fonetické brutality je Dublin, čtyři výrostci z jeho předměstí se jmenují Adam Faulkner, Daniel Fox, Dara Kiely, Alan Duggan a zlověstný šok pro jakýkoli systém nese krásný titul Holding Hands With Jamie a vyšel koncem září.

Girl Band znějí, jako kdyby včera objevili elektřinu, zapojili vše do jedné sítě a se všemi kolapsy natočili album za méně než 12 hodin. Síla tohoto projektu spočívá v odzbrojující přesvědčivosti a odvaze nahrát si desku přesně tak, jak to cítí. Bez sebemenšího ústupku, či kalkulu. Poklesy a přepětí se střídají celých osmatřicet minut. Jednotlivé skladby snad nemají ani pevně danou strukturu. Naléhavý buben podpořený nestabilní basovou linkou je často stržen jekotem a skřípající kytarou. Dosahují tím tak výstředního zvuku, že si je nespletete s žádným rozjetým autem natož jinou kapelou...

Debut Holding Hands With Jamie, boří metafyzické bariéry mezi hlukem, technem a punkem a předkládá záznam mladické nevázanosti, odvahy a děsivé intenzity. Zároveň je spontánní a vtipné, což odkrývají především jejich výtečná videa. S dadaistickou hravostí by se dalo hledět i na texty. Co si myslet o tracku Fucking Butter, kde se po šílených eskapádách opakovaně v závěru křičí Nutella! Nutella! Nutella! Sladké vysvobození? A jak do toho všeho zapadá název kapely? Hahá.

Nezbývá než doufat, že jim úspěch nesváže ruce a oči, a že budou i nadále schopni cizelovat svůj jedinečný styl. Potenciál tam, přes všechny kvality debutu, cítím ještě větší.