Post-pop or not?

John Grant - Grey Tickles, Black Pressure

John Grant mi na poslední desce připomíná našeho skvělého písničkáře - experimentátora Jana Buriana. Album Grey Tickles, Black Pressure je sice rozstřel všemi směry, ovšem každý Grantův exkurz je grandiózním zážitkem. Písničkářství ční z každé skladby jako květ. Přidanou hodnotou je potom zvuk. Příkladem může být skladba Black Lizzard, podpořená nádhernými analogovými syntezátory. Nebo dafťácká, skvěle pulzující Dissapointing s hostující Tracy Thorn. Snug Slags by zase klidně mohla upomenout na nejlepší časy Nain Inch Nails.

Grantova krutá sebeironie a moudrost nepůsobí jako suchá umělecká forma, ale spíše jako přirozená vlastnost osobnosti, která s danými dary umí zacházet a předávat je dál. Například když jedním tahem pera popisuje situaci v obchodě, před plnými regály jídla, kdy nevíte, co si vlastně vybrat. Člověk jednadvacátého století - člověk vyhladovělý zevnitř. Postřeh výmluvný tak, že vás přepadá stud. Jinde banalizuje své problémy (diagnóza HIV), které - jak podotýká - jsou ničím proti dětem bojujícím s rakovinou.

Deska Grey Tickles, Black Pressure je o všemožných krizích, a snad také o způsobu, jak je obrátit v alespoň trochu pozitivnější energii..

Janet Jackson - Unbreakable

Asi bych Unbreakable neposlouchal, kdyby na mě nelezl nějaký bacil. Lehl jsem si se svařákem a říkal si, buď mě tato kombinace vzpruží, nebo zabije. Po chvilce jsem zjistil, že ožívám, zesiluji, že se dělím o pozornost, že mě baví její melodické linky, a v tu ránu jsem byl lapen. Ano, Unbreakable je popík s mnoha jasně čitelnými pravidly, nic víc, ale Janet se v něm pohybuje nadmíru elegantně. Žádná přiblblá jásavost se nekoná. Vzpomínky na Michaela jsou kupodivu vkusné. Vlastně je to dost cudné album, tím ale nechci říct, že není sexy. Unbreakable je syntézou nápadů devětačtyřicetileté krásky, která dokáže zhodnotit všechno to, co za více než třicet let své práce nabyla. Skladbám The Great Forever, Shoulda Known Better, No Sleep nebo minimalistické After You Fall nelze ve své podstatě vytknout ani ň. Tradičně „krásný“ obal mi dojem nekazí.

Její videa, živáky a taneční kreace jsou mi spíše protivné. Nabízím tedy nádherně prostou After You Fall.

Prince - HITnRUN Phase One

Miluju Prince z osmdesátých a devadesátých let. Všechna citoslovce a povzdechy, jež došly vrcholu ve skladbě Sexy MF, mám pod kůží a nehodlám se jich zbavovat. Každou novou Princovu nahrávku si poslechnu a vždy znovu žasnu nad hudební invencí a aranžérskou schopností tohoto génia. Na nahrávce HITnRUN Phase One jsou věci dobré, ale i ty, které by před dvaceti lety nikdy nepustil ze svého studia.

Nedávno mě Prince pobavil, když mluvil o krizi hudebního průmyslu, o neschopnosti vydělat si hudbou, protože si všichni všechno stahují zdarma. Ou, zkraje devadesátých let se cítil být otrokem hudebních koncernů, dokonce vystupoval s nápisem Slave na tváři a chvíli proměnil svoji značku za anonymního The Artist (Formerly Known As Prince).

Časy se mění. Nechci srovnávat s dřívějšími trumfy, bylo by to asi nefér. Zůstávám v obrovské úctě.