Suede:
Night Throught

Devadesátá léta byla z hudebního úhlu pohledu stejně ujetá jako ta osmdesátá. Naondulované hošany s make-upem vystřídali sedláci ve flanelkách a nastolili drsnou vizáž chlapíků z venkova, kteří se neštvou vůbec s ničím, a nejméně s vlastními životy. Ostatně všechny ikony dané doby jsou už po smrti - Cobain, Staley, Weiland.

A teď si představte, že do takto hrubě nahozené konstelace vpluje hubený jinoch jménem Brett Anderson a očaruje celou Anglii, půl Evropy a minoritní (inteligentnější) část Ameriky. Zpívá v závratných výškách, nádherně se kroutí a spolu s kytaristou Davidem Butlerem tvoří neskutečně talentovaný tandem. Říkají si Suede a jejich první dvě alba jsou už navždy zapsána v hudební historii. Vlna nazvaná britpop je na spadnutí...

Ale pak se ti dva kluci pohádají, Butler odchází a Anderson se snaží Suede zachránit za každou cenu... Grunge sjel svoji poslední white line a odkráčel do hudebního nebe, ani o píď důstojněji neodešel britpop, ale Suede zůstali… Je to už dvacet let, to ale nic nemění na tom, že by se nemělo zapomínat na genialitu, s níž si Suede ve svých počátcích tykali. Čtu dnešní recenze a trochu mě štvou výkřiky bez kontextu. Ano, jde o skvělé písně, ale není to na značku Suede přece jen trochu málo?