Nonkeen:
The Gamble

Asi neexistuje moc kapel, které by mohly tvrdit, že spolu hrají už od základní školy. Nonkeen takové nepodstatné privilegium mají. S těmi dalšími je to ale už trochu složitější.

Nils Frahm, Frederic Gmeiner a Se-bastian Singwald se kdysi sešli z rů-zných stran u berlínské zdi a mluvili o muzice a společných plánech. Jejich hudební přátelství sahá až do konce osmdesátých let. Později, když zeď padla, nahrávali zvuky, třídili je a ve studiu z nich tvořili další formy. Nonkeen tedy není jen návrat do mladších let tří hudebních kamarádů, ale i důkaz, že dobrý materiál nemusí rychle stárnout. The Gamble obsahuje devět abstraktních instrumentálek, údajně vzniklých z volných improvizací.

Faktem je, že Nils Frahm je ve svých sólových kompozicích odvážnější a jeho celkový sound vyznívá původněji. Vlastně je na současné hudební scéně jedním z nejoriginálnějších tvůrců. To je nutné přijmout do hry! Gamble mi dost silně evokuje nahrávky Boards of Canada nebo Four Tet. A možná i loňský majstrštyk Aeneia od Floating Points. Tam, kde se ale Floating Points nebojí překračovat hudební hranice a s citem pro nóvum vpluje třeba i do jazzu, Nonkeen ulpívají v ověřeném teritoriu. Gamble je trochu schizofrenní, neustále balancující mezi experimentem (Capstan) a čímsi povědomým (Chasing God Through Palmyra). Je cítit, že tento záznam nechce být ničím jiným než radostí z hraní. Je to málo, nebo dost?

Naživo to ale může být celé jinak - 3. května 2016 hrají Nonkeen v pražské Akropoli.