IGGY POP: Post Pop Depression

S novou deskou se dionýsovský Pop loučí se světem. A je to další rána pro všechny, kteří těžce nesou odchody výjimečných osobností. Poslouchat novou desku Post Pop Depresion je navzdory názvu radostí - je povedená, nemá jediný "faldík" navíc, nic se nevlní ze strany na stranu. Ideál krásy se mění, Iggy zůstává! Skladby jsou vesměs skvěle střiženy. Pop se svou typickou rezignací deklamuje texty o životních ztrátách a touhách a někde vzadu šumí chlazený sekt a led rozeznívá skleničky.

Že je Gardenia jednou z nejlepších letošních písní? Ale ano, každá z devíti skladeb ukrývá cosi pověstného i nečekaného... Za všechny bych rád zmínil něhu v Chocolate Drops, vyvažující zuřivé finále v tracku Paraguay, kde vidíte protagonistu kráčet vstříc soumraku, aby se jedinkrát otočil... Kdo by čekal vztyčený prostředník, nic nepochopil. Géniové se neopakují. Géniové jsou nepředvídatelní. Tohoto brilantně profánního a zvláštně dojemného obrazu se nemohu nabažit. Obzvlášť přebásním-li si jeho závěrečný text plný zjizvených metafor a tolik typického humoru: „Odejdu do Paraguaye / ulehnu pod stromy jako kompost / se svými služebníky a bodyguardy, kteří mě milují / bez kritiky, volných mravů a móresů / budu vaše rodná hrouda."

Vrásky radosti i bolesti s věkem splývají, ty Iggyho jsou ale stále svým způsobem sexy. Deska vyšla dva měsíce po odchodu Davida Bowieho, Iggyho přítele a zachránce – anděla, bez něhož by nikdy nevznikla skvělá deska Idiot (1977) a bez něhož by Iggy nikdy nebyl takovým Popařem!