PRINCE
The Sign 'O' The Times

Na první setkání s Princem si vzpomínám zcela přesně - bylo to skrze obal LP desky Lovesexy. Zahlédl jsem ji na jedné burze ojetin (aut), kde se občas jako doplněk vyskytovaly vinyly nebo kazety. Byl jsem dítě, Prince seděl nahý v okvětí orchidejí a kolem trčely blizny (tyto detaily jsem identifikoval o dost později). V hlavě mi utkvěla jeho nahota. Červenal jsem se, mračil a mezi zuby cedil cosi o úchylnosti, zároveň jsem od něj nemohl odtrhnout oči a k obalu desky se navzdory rodičům ještě několikrát vrátil. Zaseté semínko pokrytectví jsem naštěstí zavčas vyplenil.

Jeho odvaha, s jakou počátkem osmdesátých let vystupoval na veřejnosti (nezapomínejme, že byl tmavé pleti, což se v Americe té doby ještě neodpouštělo), dodnes bere dech. Jako první černoch s kytarou (silným maskulinním symbolem) si navlékl hedvábný obojek, taneční tanga, boty na vysokém podpatku, a se stíny na očích a v negližé z elastické síťoviny zpíval v závratných výškách... Toto zobrazení svobody, nebo spíše osvobození se od zažitých pravidel a stereotypů, mě zpětně fascinuje. Jak důležité je pro mladého člověka takové setkání, pochopí stejně jen ten, kterého se to týká. Všichni Princovi vděčíme za svobodu projevu. Ať si to uvědomujeme,nebo ne.

V devadesátých letech byl kuriózní jeho boj za duševní vlastnictví a jedinečná vzpoura proti vykořisťování velkou hudební korporací Warner. Jeho odmítnutí podřídit se zákonitostem hudebního trhu i za cenu ztráty vlastního jména je v dějinách hudby výjimečné. Vystupoval s nápisem OTROK na tváři, a dokonce vyměnil svoji značku Prince za nečitelný Symbol, či anonymní Umělec (dříve známý jako Prince). K nevíře je i to, že žádné z Princových alb není (nebo donedávna nebylo) oficiálně k prodeji v digitálním formátu.

Jeho projev (emočně i výrazově) nemá obdoby, aranžérská zručnost (hrál snad na všechny nástroje) mě nepřestává fascinovat. Jeho hudba je precizně vystavěná, zvukově barevná a svým způsobem náročná, je tedy s podivem, že má tak silnou fanouškovskou základnu. Celá ta kolísavá genderová estetika mě u Prince (a díky němu v celém kumštu) nepřestává fascinovat a inspirovat.

Svět nemůže být stejný bez Princova bláznivého zadku!