SUICIDE & ALAN VEGA

Je nesmyslné přisuzovat v kumštu prvenství. Většinou se dopustíte křivdy. Z časového odstupu jsou ale viditelné jisté kontury, které dávají konečný tvar všemožným stylům, postupům a v důsledku i smysl zprvu zdánlivě nesmyslným experimentům. Co se ve své době zdálo marginální, nesrozumitelné, výstřední je dnes velmi ceněno, hodno obdivu, nebo minimálně stojí za pozornost. Umění je živý organismus a bez provokatérů s touhou po jinakosti by brzy neexistovalo. K tomu všemu výše naznačenému patří možná trochu opomíjený hudebník a výtvarník Alan Vega, který spolu s Martinem Revem založili v sedmdesátých letech skupinu Suicide. Až do nedávných dnů vystupoval Alan Vega i sólově a spolupracoval s řadou významných hudebníků.

Největším aspektem Alana Vegy byla jeho svobodomyslnost a věrnost vlastním požadavkům na umění. Skupina Suicide si prošlapávala vlastní cestu hned při vstupu na scénu zkraje sedmdesátých let. Jejich konfrontační živá vystoupení před nástupem punku jsou legendární a snad i proto existuje poměrně dost záznamů na youtube. Paralela k dnešku by se dala dohledat u kapely Pan Sonic, konkrétně na albu Resurrection River (2005) na němž se Vega podílel, a který osobně vnímám jako hlubokou poklonu Suicide. Poměrně známá je také řada coververzí od Soft Cell, Bruce Springsteena, Savages, Neneh Cherry a mnoha dalších.

Dovolím si závěrem ocitovat poznámku Pavla Klusáka. "Název skupiny Suicide jsem vždycky vnímal stejně jako Knížákovo heslo ze 60. let „zab se a leť“: tu sebevraždu ať spáchá naše ego, abychom dokázali vystoupit z tuhé a omezené egocentričnosti někam dál. Až teď jsem se dověděl, že duo Vega a Rev vnímalo sebevraždu jako stav západní společnosti, vleklou permanentní sebedestrukci. Takový pocit se dá dobře chápat. A zároveň je až paradoxní, jak energizující a katarzní jsou dodnes nahrávky Suicide i Alana Vegy."