Mika Vainio
* 15. května 1963 - † 12. dubna 2017
Při středeční autonehodě zahynul finský hudebník a producent Mika Vainio, výrazná osobnost elektronické avantgardy a polovina technoinovátorů Pan Sonic. Přisuzovat v umění prvenství je ošemetné. Většinou se dopustíme křivdy. Z časového odstupu jsou ale viditelné jisté kontury, které dávají konečný tvar všemožným postupům, stylům, a v důsledku i smysl zprvu zdánlivě nesmyslným experimentům. Co se ve své době zdálo marginální, nesrozumitelné, výstřední, je dnes velmi ceněno, hodno pozornosti a obdivu! Umění je živý organismus a bez provokatérů s touhou po jinakosti by svoji životaschopnost ztratilo. Mementem je kapela Pan Sonic, jejíž kapitola se uzavřela v roce 2010.
Vnímat prolínající se zvukové křivky, vibrace, echa, kombinace a do jisté míry náhodné střety byl zážitek především naživo. Pan Sonic evokují zvuk staré tovární haly někde ve východní části Berlína, nebo uhelnou elektrárnu kousek od polárního kruhu, dovedou ale být i subtilnější a jemnější, více smysloví. A také humorní. V Rakouském Linzi například hráli ve vlaku, který objížděl průmyslovou zónu. Po Praze jednu dobu dokonce kolovala historka o vyhnání posluchačů ze sálu pražské Akropole, kde Pan Sonic vystupovali před Swans - kapela byla údajně tak hlasitá, že překročila hranici únosnosti.
Znovu jsem zhlédl několik live záznamů a mile mě překvapilo, že i na posledních koncertech byl Mika Vainio věrný své zásadě a nepoužíval počítače s přednastavenými továrními zvuky. Vše vytvářel naživo s relativně obyčejnými controllery a starým dobrým samplerem Korg Electribe. Hudba Pan Sonic navazuje tam, kde skončili Throbbing Gristle nebo Einstürzende Neubauten, a má asi tolik poloh a variant, kolik aliasů měl sám Vainio (Philus, Ø, Tekonivel, Kentolevi...). Kdybychom se chtěli dopátrat nějakých prazákladních vlivů, asi bychom došli až k počátkům Suicide, tedy k Alanu Vegovi a Martinu Revemu, jejichž debutová nahrávka byla pro něj zásadní. Nelze přehlédnout ani jména, s kterými Pan Sonic spolupracovali: Merzbow, Sun o))), s Christianem Fenneszem, Keijim Hainem, Alanem Vegou nebo Barry Adamsonem. Tyto kooperace jsou určitým kompromisem a pro nezasvěcené skvělým startovním můstkem k poznání, pochopení a docenění nových, neoslyšených dobrodružství.
Pan Sonic jsou osobití svým zvukem, navíc prostupujícím mnoha žánry 21. století, aniž si to uvědomujeme. Smrt Mika Vainia je synonymem hudebního vakua ve světě umění a přijetí do technonebe…
Aleš Kauer, duben 2017