LCD Soundsystem: American Dream

V roce 2011 se LCD Sound-system definitivně loučili se svými příznivci extravagantním koncert-em v Madison Square Garden. V roce 2014 vydali z koncertu živý záznam a posichrovali si tak status legendy. Mlčení ale nevy-drželo dlouho a kapela o sobě dala v roce 2015 vědět pro-střednictvím depresivního váno-čního singlu Christmas Will Break Your Heart. S nikým moc nemluvili a k údivu všech zavítali na festivaly v Coachelle a Lollapalooze, kde odehráli pár nových skladeb z právě vydané desky American Dream.

Odchod kapely ze scény byl pro řadu příznivců ránou. Když se z ní konečně vzpamatovali, dočkali se návratu. Někteří jim tuto amébnost logicky vytýkají. Lídr a mozek kapely, ctěný producent, který má prsty například v poslední Bowieho desce a také v některých nahrávkách Arcade Fire, James Murphy, k tomu na svém facebookovém profilu dodává: "Jediná věc, kterou teď můžeme udělat, je vrátit se do studia a dokončit tuto nahrávku tak dobře, jak jen to kurva dokážeme. Deska bude lepší než všechno, co jsme dosud udělali." Tak jo, fajn...

Kýčovitý obraz Roba Reynoldse je překryt nejzprofanovanějším názvem: American Dream. Zářivý sarkasmus amerického snu předpovídá vyprázdněný cynismus. Ale je to dvojitý blaf! Americký sen Jamese Murphyho není zdaleka tak jednoduchý a vyprázdněný, jako onen společenský mýtus. Na albu American Dream není štěstí definováno ani hmotnými statky, ani širokým úsměvem. Nakolik jde o politickou nahrávku, nechme viset ve vzduchu, touha po upřímnosti je ale přesvědčivá a odráží současné zoufalství liberální Ameriky. Faktem je, že LCD Soundsystem nikdy nezněli tak naléhavě, bolestně, vážně.

James Murphy stárne, začíná se podobat Davidu Lynchovi, což není zas až takový průšvih. Horší je, že se s tím tento disko veterán (opatrně, je mu teprve 47!), hůře smiřuje. Vyčítá si, že se vztah s Davidem Bowiem odehrával jen v rovině emailů atd... Láska, osamělost, smrt, drogy, disko, to vše a mnohem více viděno ve zpětném zrcátku současné doby. Závěrečná píseň Black Screen je výbornou metaforou a uctivou poklonou právě Davidu Bowiemu.

Každý track z nové desky připomíná fragmenty jiných písní LCD Soundsystem, ale nazval bych to spíš rukopisem, než vykrádáním. Oprášením, vyčištěním a sjednocením vkládá kapela starým postupům nové významy. V některých ohledech se LCD Soundsystem nezměnili, spíš doba je výrazně jiná, ale i to se dá vnímat jako součást příběhu o americkém snu.