Iceage - Beyondless

"Když se ocitnete v určité pozici, tak se naučíte přizpůsobovat. Mám rád místo, kde teď jsem."

Elias Bender Rønnenfelt

Už od svého brutálního debutu New Brigade (2011) a dvojky You're Nothing (2013) bombardovali dánští Iceage publikum (ne)pořádným mixem punku, goth a rockabilly. Nad chaotickou spletí je přidržoval zpěvák Elias Bender Rønnenfelt a do euforického stavu doslova strhával svým výrazem i vzezřením. Extatických záznamů z jejich koncertů je na youtube dost, rozhodně doporučuji. Třetí deska Plowing Into the Field of Love (2014), pro mě osobně jejich prozatímní vrchol, utvrzovala v tom, co bylo jasné už na debutu. Dovolím si volně citovat sebe z reakce na minulou desku: "Iceage jsou zdravě sebevědomá kapela, která nezůstane u tří akordů, a svůj nezaměnitelný zvuk budou posouvat daleko za hranice Dánského království."

Co platilo včera, nemusí platit napořád. Z nové desky Iceage nemám žádnou velkou rozkoš! A nemyslím si, že by to bylo primárně tím, že Eliáš stárne. Čím je podle většiny kritiků deska Beyondless tak výjimečná, nevím ani po měsíci poctivého poslechu. První dvě skladby jsou průměrné rockové písničky, Under the Sun + dalších zhruba pět skladeb jako by vypadly z bočního Rønnenfeltova hudebního projektu nazvaného Merching Church. To samo o sobě není nic špatného, protože poslední nahrávka Merching Church je více než zdařilá. My se ale bavíme o Iceage. Možná je to jen můj přístup k věci - očekávat od talentovaných lidí neustálé změny, posuny. V případě této skupiny jsem asi čekal větší naschvál.

"Nechceme stagnovat, nebo být kapelou, která stále opakuje to, co funguje." Tvrdí Eliáš, shodneme se tedy na stejné filosofii, ale každý si ji asi vykládáme jinak. Beru tuto desku jako výhonek, který mně osobně ničím nepřekvapil. Snad kromě pilotního singlu Catch It, který nastavil vysoká očekávání. Jsem přesvědčen o tom, že přístupnost Beyondless podrývá pravou podstatu a sílu Iceage. Naléhavost byla nutností, kterou na novince z větší části postrádám.

Zachrání to snad jejich letošní vystoupení na Creepy Teepee začátkem prázdnin. Dávám Eliášovi další šanci. Otevřu srdce dokořán a budu očekávat nekompromisní a impozantní "HEARTCORE!!!" Teprve pak budu ochoten se k desce vrátit a hledat tam i to, co tam není.