Václav Hrabě, Mirek Kovářík, Vladimír Mišík & Etc... Pár tónů, které přebývají

Text reflektuje první projevy rytmizovaného slova u nás

Vyšlo ve Tvaru č. 14/2018

Pár tónů, které přebývají, je nahrávka s legendami o legendách: Václav Hrabě, Mirek Kovářík, Vladimír Mišík & Etc... Záznam byl pořízen v roce 1980 na koncertu v Malostranské besedě, album ale vyšlo až po revoluci u Pantonu, tehdy ještě na vinylu. Na CD vychází poprvé až v roce 2018 prostřednictvím vydavatelství Galén, bezmála čtyřicet let po natočení. Dramaturgicky se na něm podíleli Mirek Kovářík a Hynek Žalčík. Bluesové ladění, improvizace a Kováříkův drive působí z odstupu jako zjevení, svou dravost, tah a švih si neochvějně uchovává do dnešních dnů, především v hudbou podpořených tracích kapely Etc… - Reduta blues, Stop-time, Ospalé něžnosti, Chvíle a Blues za Vladimíra Majakovského.

Pro úplné docenění tohoto živého záznamu je asi dobré poslechnout si na youtube dobové záznamy „recitací“. To, co Kovářík ve svých nejlepších číslech předvádí, jsou v podstatě první regulérní rapové kousky v československém komunistickém prostoru. Abych byl schopen nahrávku pojmout obsažněji, v dobovém kontextu a s jistou návazností, dovolím si odbočku se stručnou rekapitulací a pokusem vystopovat počátky rytmicky frázovaných slov. K čemuž mě mimochodem dovedla právě tato nahrávka.

KOLEKTIVNÍ POVĚDOMÍ

Zdá se, že v České republice byl ve své době Kovářík jediný, kdo tento způsob interpretace textu programově vytvářel a rozvíjel. Možná méně vědomě, jako to chvíli po něm dělali v osmdesátých letech Lesík Hajdovský a Manželé, nebo ještě později Piráti. Mirek Kovářík byl přece jen z divadelního prostředí a jeho výchozí situace byla logicky jiná než u hudebníků. Kuriózní je, že v době, kdy Kovářík rytmizoval Hrabětovy texty do bluesových podkladů kapely Etc..., objevovaly se v západních zemích první pokusy s rapem. V roce 1979 to byli The Fatback Band, The Sugar Hill Gang nebo Kurtis Blow, v osmdesátých letech už pak nástup populárnějších Run-D.M.C., Beastie Boys, A Tribe Called Quest, Wu-Tang Clan... U nás J.A.R., PSH, WWW… Že by se i zde vynořil prvek kolektivního povědomí, který prostoupil jinak neproniknutelnou železnou oponu komunismu?

NEŠLO O ZPÍVANÉ, ALE MLUVENÉ SLOVO

Podívejme se na to vše ještě podrobněji. Vraťme se k úplným kořenům přednesu a prvním náznakům „rapu“ u nás, jež budou poměrně dlouho čekat na dobu svého zživotnění. Ve dvacátých letech minulého století, kdy bylo slovo postupně osvobozováno futuristickými manifesty, kaligrafickou poezií Guillauma Apollinaira, hnutím dada a dalšími směry, se také v oblasti přednesu vyjevovaly zajímavé spolky. Důležitým v této oblasti byl u nás takzvaný Dědrasbor, jehož rozvrh a plán měl vzhled orchestrální partitury, v němž sóla, rytmus, melodie, intenzita i barvy hrály samostatnou zvukovou úlohu. Byly vedeny tak, že některé tvořily rytmický element, jenž byl základní osnovou pro jiné hlasy. Při tom všem nešlo o zpívané, ale mluvené slovo.

Tvůrčími osobnostmi Dědrasboru byli Josef Zora (1894 – 1973) a Jindřich Honzl (1894 – 1953). Když se po letech nad produkcí Dědrasboru zamýšlel sám Jindřich Honzl, okomentoval to následovně: „Recitace a produkce Dědrasboru byly v Čechách prvními činy hudebně organizovaného výrazu hlasem, slovem a řečí.“ „Honzlova práce s Dědrasborem ovlivnila celý jeden proud českého přednesu, položila základní pilíře kolektivní hlasové tvorby. Na ni navázal i E. F. Burian (1904 – 1959) svým voicebandem, jak sám nejednou veřejně přiznal i napsal,“ komentuje situaci Mirek Kovářík.

„E. F Buriana, jak známo, zajímal jazz i písničky pražské periferie, a pochopitelně také recitace, v níž objevoval netušené možnosti pro interpretaci textu. Tímto vznikl voiceband, sám tvůrce jej charakterizoval jako ,zdivadelnění slova´. V něm novátorsky přistoupil k dělení textu do jednotlivých hlasů-partů a neopakovatelným způsobem (s prvky ragtime a swingu) pojednal rytmickou a melodickou modulaci mluvního projevu,“ podotýká Kovářík ve své eseji. Sám E. F. Burian píše: „Na názor, že myšlenka, tj. obsah básně je podstatný, a pak teprve forma jeho přednášení, odpověděl voiceband tak, že zbavil básně této výlučně obsahové nadvlády a tvořil z ní jako z libreta nebo z nějaké literární synopse novou zvukovou báseň.“ A dodává: „Namísto staré recitace charakteristické, ve které byl recitátor tlumočníkem básníkových představ, a namísto monotónního přednášení literárně optických rytmů nastupuje dnes na pódia recitačních představení rytmická skladba, která produkuje verše v tvárlivém rytmu…“

PŘEDNES VE STAVU ZRODU

Kovářík svůj „přednes ve stavu zrodu“ narouboval na již zmíněný voiceband a postavil se do kontrastu s tradičním přednesem, který svého času zastupoval například herec Radovan Lukavský. Kovářík, namísto „monotónního přednášení literárně optických rytmů“, vtrhnul na pódium s rytmem v krvi a živelně s celou sadou pocitové kontextualizace, v níž nechybí gesta, pohyb, okamžité aranžmá k objektu či osobě! Interpretoval texty současných básníků: Ortena, Hraběte, Zahradníčka, Whitmana, Holana, Diviše, Blatného, Ginsberga…

Slovo rap je v americké angličtině vnímáno významově šířeji - jde o řeč, ale také o popotahování se zákonem. Může znamenat kecání, tlachání, kritizování. Slangově potom výraz pro zatknutí, obvinění, napaření trestu. Tyto významy byly naplněny i v osudu Mirka Kováříka. Jakožto srpnového hlasatele protiokupačního rozhlasového vysílání ze severočeského studia v Ústí nad Labem ho čekaly na několika místech zákazy, a to konkrétně až do roku 1988, kdy perestrojková vlna dosáhla i do partajních postů.

JAZZOVÁ SEKCE

Fenoménem byla ve své době Jazzová sekce, spolek pro nekomerční kulturu, který vyvíjel činnost od roku 1969. DOX nedávno nabídl výstavu tiskovin, obalů knih a desek Josky Skalníka, jednoho z guru tohoto uskupení. Marně jsem tam ale hledal jména Kovářík & Mišík. Mirek Kovářík na můj dotaz, zda byli nějak ve spojení s Jazzovou sekcí, odpovídá následovně: „ No, pochopitelně jsem se o ní dověděl také přes poezii - vydali tenkrát překlady textů amerických a anglických rockových kapel, měli svůj distribuční pultík v jedné vilce na Kačerově a já si tam zašel - to bylo ovšem tenkrát riziko, jako bys šel na nějaké západní velvyslanectví, tak mně to připadalo, byli hlídaní StB a jistě odposlouchávaní, ale i přesto jsem se tenkrát seznámil s Karlem Srpem, věnoval mně potom ještě nevytištěnou, jen okopírovanou studii o Allenu Ginsbergovi v Praze roku 1965..."

ANGAŽOVANOST

Reagovat na politické a společenské události prostřednictvím umění je dnes naprosto běžné. Bylo tomu tak i ve dvacátých letech minulého století. Dědrasbor kupříkladu varoval před nástupem fašismu! „Na programu měl básníky sociálního vzoru a revoluční naděje, píšící často v symbolistické konvenci; přednášel úderně, hněvivě, bojovně, vzrušeně i bujaře a radostně,“ píše teatrolog František Černý. Dnes je rap jedním z nejangažovanějších žánrů vůbec. Reflektuje poměrně přímo politicko-společenské dění. Velmi kuriózní je sledovat tábor amerických interpretů vystupujících proti současné politice USA. Nebo nástup vlny společensky angažovaných jedinců vyslovujících se k otázkám sexuálních menšin - Frank Ocean, Blood Orange, Young Thug, Lil Yachty. V devadesátých letech to byla vlna autorek Missy Elliot, Laurin Hill, Queen Latifah až po současné Pussy Riot, M.I.A. nebo Kate Tempest. Platí ale i druhá strana mince, devalvace tohoto žánru nedosáhla nikdy takové míry jako v dnešní digitální éře.

Na otázku Martina Stöhra „Sledujete v mladé poezii nějaký charakteristický vývoj?“ Mirek Kovářík odpovídá: „…je tu zajímavá doména velice originálně koncipované freestylové poezie, mám na mysli texty rapu a hip-hopu jako generační poselství, rap tady navázal na formální postupy někdejšího voicebandu a svérázně je obohatil, obsahově zcela určitě… Multikontextualita – tedy jakási další fáze postmoderny překračující i ortodoxní literární hranice, tak bych viděl cestu, po níž se dnešní mladá poezie ubírá – intuitivně, i ta, jež je poučena vývojem…"

Aleš Kauer, srpen 2018