Destroyer: Have We Met

"Kanada a její bohaté hudební dědictví."

Hudebníka Dana Bejara aka Destroyer sleduji poctivě od jeho deváté řadové desky Kaputt, jež působila jako brilantně osvícený debut. Málokdo tehdy tušil, že se za ním skrývá kanadský hudebník, který není žádným nováčkem, ale protřelým muzikantem majícím za sebou do té doby devět více či méně zajímavých alb.

Od alba Kaputt vydal další tři vyrovnané nahrávky Poison Season (2015), Ken (2017) a aktuální Have We Met (2020). Pevným svorníkem je Bejarův hlas s jemně britským přízvukem, lehce se vznášející nad písněmi a pokračující v tom, co nastínil na již zmiňované nahrávce Kaputt. Obrazy v Bejarových písních vycházejí z volně vysněné logiky, jsou proudem vědomí, které se točí kolem lidské hlouposti a jejího destruktivního potenciálu.

Podobně jako Velká Británie, tak i Kanada produkuje popové a rockové muzikanty jak na běžícím pásu. Globální dosah a jistý úspěch je usnadněn jazykem a „kvalita“ pojištěna bohatým hudebním dědictvím. Tento „široký“ pohled na svět je téměř záviděníhodný. To mě napadá při poslechu desek tolika skvělých kanadských hudebníků (Joni Mitchell, Neil Young, Leonard Cohen, Daniel Lanois, Arcade Fire, Owena Pallet…) Dan Bejar není žádná narychlo vyhnaná květinka. Jeho dvanácté studiové album Have We Met je prostorná tapiserie s poněkud upozaděnými melodiemi, ale opět s úžasně využívanými syntezátory a inovativním aranžmá.

Lesklý syntetický zvuk Bejarových nahrávek kontrastuje s matně melancholickou barvou jeho hlasu, i když náhodou zpívá o naději. Po více než dvaceti letech zůstává Dan Bejar nejzajímavějším mužem na současné hudební scéně.