Moor Jewelry: True Opera

"Chci víc než tuto hyperrealitu"

Když se ohlížíte a rekapitulujete si rok v oboru, který vás zajímá, často na něco zapomenete. Celý leden potom žijete s výčitkou, že jste nechtěně přehlédli a zamlčeli jméno, které by naopak mělo být vykřiknuto! Tím jménem je kapela Moor Jewelry. Složenina dvou jmen: Moor Mother a Mental Jewelry. Společně totiž natočili desku True Opera a patří k tomu živelnějšímu, co loňský zmírající rok přinesl.

Oba umělci jsou činní v mnoha projektech, které mi otevírají nové obzory hudebního vnímání. Především Moor Mother, vlastním jménem Camae Ayewa, je americká básnířka, hudebnice, vizuální umělkyně a aktivistka z pensylvánské Filadelfie u níž bych se rád chvíli zastavil. Její hudba nepodkopává pódium sterilní popkultury, jak to dělá Arca, Oneohtrix Point Never, nebo jak to – bohužel – dělala Sophie. Síla Moor Mother je ve fúzi. Každá její nahrávka je značně rozdílná. Kromě svého vlastního projektu je neodmyslitelná v mnoha dalších hudebních uskupeních: Irreversible Entanglements, 700bliss; samostatnou recenzi by si zasloužila loňská deska Brass, na níž Moor Mother spolupracovala s raperem Billy Woodsem…

MULTIZAUJETÍ

Moor Mother kurátorovala kupříkladu respektovaný hudební festival Le Guess Who? Je podepsaná pod projektem Black Quantum Futurism, jehož podstatou je multidisciplinární spolupráce na pomezí kutilské estetiky a aktivismu v marginalizovaných komunitách. „Naučila jsem se nestarat jen o sebe, ale vnímat napojení na svou komunitu, která je pro mě a moji tvorbu velmi důležitá,“ tvrdí Camae.

Je spoluzakladatelkou 10 let trvající série akcí a festivalů Rockers Philly Project, zaměřených na „okrajové" hudebníky a umělce zahrnující různé hudební žánry. Řada jejích projektů má charitativní přesah. Peníze věnovala afroamerickým ženám, seniorům/kám i trans a queer lidem, kteří/ré potřebují speciální a nákladné léky nebo zdravotní pomůcky. A to je jen velmi stručný výčet aktivit, kterými se tato umělkyně zaobírá.

Baví mě bavit se o hudebnici a dobrou třetinu recenze věnovat jejímu multizaujetí! Dovolím si tady nabídnout odvážnou tezi. Věřím, že budoucnost hudby je v lehké žánrové roztěkanosti, v lidech pohybujících se na pomezí žánrů. V tvůrcích/tvůrkyních schopných do hudby implementovat – často náhodně – jiné, neotřelé prvky. Je to přesně ten případ osobnosti Moor Mother. Nastane doba, kdy nebudeme rozlišovat hudbu, básně, výtvarné umění. Aniž bychom byli o cokoli ochuzeni.

FUNGUJE TO!

Ale vraťme se přece jen na chvíli k nahrávce. True Opera zní jako časovaná bomba, jako bytost na pokraji nervového zhroucení. Naštvanost v jednadvacátém století zní podobně, jako naštvanost v letech devadesátých. My pamětníci zaslechneme ozvuky někdejších Rage Against The Machine nebo Fugazi. V podstatě jde o post-hardcore, ale servírovaný jako hlavní chod. Deset krátkých skladeb nehledí na metrum a má asertivitu punku:

„Funguje to, funguje to, funguje to
Všechen ten pláč
Všechno to šukání
Všechno to střílení
Všechno to ponižování
Všechno to lhaní
Všechen ten křik
Všechna ta elegance
Všechny ty úsměvy
Funguje to, funguje to
Všechen ten pláč
Všechno to podvádění
Všechno nakupování
Funguje to, funguje to
Budoucnost je teď, funguje to“

True Opera připomíná, že svět, ve kterém žijeme, je plný idiotů, kteří lžou, kradou, ponižují, zabíjejí. I v těch nejvyšších kruzích, a nikdo s tím nic neudělá. True Opera vytváří jedinečnou kulisu pro úzkostnou poezii Moor Mother. Je tak úlevné si občas zařvat!!!