Iceage – Seek Shelter

Hymny zpívané do nebes

Sledovat vývoj Iceage po deseti letech na scéně je zábavné. Přívrženci nihilistického chaosu by mohli být z postupného obrušování hran a změkčování soundu zklamaní. Ti, kteří od kapely očekávají vývoj, budou naopak nadšeni. Někdejší teenageři z Kodaně před našima očima dospěli, a jejich zvuk spolu s nimi. Budeme-li zapírat, že dospělost sebou přináší nevyhnutelnou ztrátu originality, bude se aktuální deska s názvem Seek Shelter jevit jako vyvrcholení cesty, kterou započali roku 2014 nahrávkou Plowing Into the Field of Love.

Bylo to jasné už na předchozí nahrávce Beyondless z roku 2018. Chlad prvních desek odezněl a zůstal jen v názvu kapely. Kakofonické zvuky & hromy „Tender Pray“ jsou také pryč. Kluci ale zůstali spolu a dokonce přibrali novou hnací sílu v podobě dalšího kytaristy Caspera Morillu Fernandeze. Detaily, pro které jste schopni tuto kapelu milovat, nemizí, a to je pro mě teď podstatné. Elliasův hlas, stále jakoby po kocovině, je tady navíc upřímnější a emotivnější. Okamžiky neochvějného romantismu vzbuzují zvláštní druh lítosti.

Pilotním singlům se poslední dobou spíše vyhýbám, počkám většinou na celé album. V tomto případě jsem to ale nevydržel. Když jsem slyšel nový zvuk Iceage – tedy Elliasův vokál ve vyšším rejstříku s britpopovým úšklebkem, trochu jsem se zarazil. Hned jsem zaslechl ozvuky Primal Scream, Spiritualized, The Jesus and Mary Chain a vzápětí si položil otázku – co je nové, co je staré? Kdo s tím začal? Asi bychom se dostali do smyčky a neskončili nikde…

Seek Shelter je neuvěřitelně přehledná nahrávka. Tedy v kontextu jejich tvorby. Skromná stopáž maximalizuje zážitek z poslechu. Je téměř učebnicově vyvážená, emocionálně naléhavá a v porovnání s minulým materiálem dokonce i přívětivá. Jistě se na tomto faktu podepsaly všemožné lockdowny covidového roku. Obrovskou práci odvedl bezesporu producent Sonic Boom (Pete Kember) ze Spacemen 3. Onen speciální zvuk je jeho! Možná trochu újma samotné kapely. Ztrácí svoje originální kontury (což se dělo už na Beyondless), a nahrazuje je tím, co už tu bylo několikrát slyšeno, nerad bych to ale formuloval jako výtku, protože to dělají dobře. O nějaké originalitě, nebo původním zvuku už ale nemůže být ani řeč. Živé hraní, to bude zřejmě trochu jiná kapela, jak se mi už jednou potvrdilo, když jsem je slyšel při turné k Beyondless.

Texty pro Seek Shelter, stejně jako pro všechny předchozí alba Iceage, píše Rønnenfelt. Jeho strategie je už pár let podobná. Na stanovenou dobu se někam uklidí, aby dosáhl maximálního soustředění a poté mohl vycházet z tematicky obdobných textů. „Nastavil jsem si čas, abych se ujistil, že všechny texty vychází z jednoho zdroje, z jedné doby," vysvětluje Ellias: „Na zdvořilosti moc nejsem / A voda je pro mě příliš čistá / Když jsem blízko své lásky // Piju déšť, všechno, co zbylo / Pij déšť, louže jako zrnka / Piju déšť / Abych se k tobě dostal blíž“ (Drink Rain). „Láska jak rozpůlený citron vmáčknutý do oka / Kanárek v kleci, zmrzačený a ukřižovaný / V rozbité vitríně s trofejemi chybí upomínkový předmět / Takže se cpou dál úzkou branou milosti“ (Dear Cecilia). „Láska zabíjí pomalu / a hoří každou blednoucí vzpomínkou“ (Love Kills Slowly).

Od hlučných kořenů se zvuk Iceage rozprostřel do velkolepějších instrumentálních palet. Seek Shelter obsahuje devět silných písniček. A zachovává si navíc tu příjemnou vlastnost, že čím hlouběji do alba vstupujete, analyzujete ho, všímáte si různých vrstev, objevujete, že jeho obsah je více modernizací než pouhou reprodukcí vlastního materiálu.