Black Midi – Cavalcade

Vysmát se hranicím a očekávání

John L je nejbizarnější počin na světě. Spojený s videem se dotýká absolutních hudebních výšin současné rockové hudby. Nevzpomínám si, co mě naposledy tak usadilo. Nová deska Cavalcade je asi nejbláznivější vinyl, jaký lze za posledních x let otáčet v ruce. Ubírá se jiným směrem než debut Schlagenheim (2019), s nímž, také díky nominaci na cenu Mercury Prize 2019, zaznamenali poměrně velký úspěch. Je tedy s podivem, jak elegantně se od něj dokázali odpoutat a nabídnout takto odlišnou nahrávku. Pokud vůbec někdo něco od tohoto kvarteta očekával, tak rozhodně ne jazz-rockovou fúzi.

Když jsem je v roce 2019 slyšel v pražském klubu Underdogs' Ballroom, zněli jak z nějaké hlukové krabičky – přeřvaní, nekompromisní, ale soustředění, přesní a s obrovskou chutí improvizovat. Vlivy Sonic Youth nebo Slint jsou minulostí. Deska Cavalcade by se dala detailněji vymezit zvukem prog rocku – King Crimson, atmosférických Pink Floyd až k jazzovým Mahavishnu Orchestra. Slyšet jsou také úlety k avantgardě Johna Zorna. Black Midi rozšířili svoji zvukovou paletu, aby přišli s větší hloubkou a komplikovaností. Doporučuji živé záznamy Full Performance (Live on KEXP at Home). Sledovat jejich souhru nečekaných stoptimů, chaotických struktur a improvizací je fascinující.

Můžeme srovnávat do nekonečna a je to přirozené, jedno je ale jasné: Black Midi jsou jednou z nejinovativnějších a nejoriginálnějších rockových kapel dneška. Nikdo nemůže ignorovat jejich divokou kreativitu. Navíc to jsou vynikající hráči. Málokdy se například vidí bubeník tak prominentně vystavený v centru kapely. Má to svůj důvod. Morgan Simpson je jedním z nejzajímavějších a nejinvenčnějších bubeníků své generace. Údajně na to má i štempl z nějaké soutěže. Geordie Greep je famózní zpěvák, kytarista i frontman. Jeho intelektuálský postoj skvěle kontrastuje s odsekávanými frázemi textů. Momentálně koncertují bez kytaristy Matta Kwasniewski-Kelvina, který se léčí s bolavou duší. Posíleno sekci trumpet, saxofonu a piána jim to nesmírně šlape. Mám snad jedinou výtku. A to k mixu skladby Slow. Proč je tady zvuk saxofonu tak upozaděn? Dost mě ta kakofonie v pozadí baví a dovedl bych si ji představit víc vpředu. Ale to je jen okrajový a subjektivní detail.

Cavalcade je přímý útok na smysly. Za kostrbatými příběhy starověkých božstev a mocných diktátorů s ohnivým instrumentálním chaosem se ukrývají kompozičně nápadné skladby. Zřídkakdy se kapele podaří změnit styl, podtrhnout své silné stránky a přitom neztratit rukopis & glanc! Jako v případě Black Midi.