David Lynch, Kristine McKennová: Místo snění

"Sen o tom být malířem"

Kniha Místo snění od Davida Lynche u nás vyšla v tu nejvhodnější dobu. V době pandemie, zavřených kaváren, klubů, divadel. Otevřít tuto knihu je jako vstoupit do hlavy člověku, který utvářel vaše dospívání. A byl vždycky in. Ale to in, nebylo takové to nabubřelé prázdné nic frustrovaných hvězd, bylo v něm naopak všechno, mnohdy až nepřehledně všechno. Z jeho filmů, alespoň pro mne, vycházela silná motivace pustit fantazii na špacír a neohlížet se doleva, doprava, protože jedině vaše sny jsou ty pravé, a jedině na vás záleží, zda se splní, nebo zůstanou zapomenuty v hlavě.

Celá tahle kniha je možná „jen“ sen o tom být malířem. Lynch zde skutečně věnuje mnoho prostoru vizualitě a malířství. Jeho první filmy jsou videoart, který s klasicky chápaným filmem nemá nic společného. Dalším překvapujícím momentem knížky je, když mluví o své zálibě v ručních pracích. Sympaticky ho to uzemní. Ze šrotu si vyrobil vlastní kůlnu, nábytek na míru, ale také konkrétní kulisy do svých filmů. Ostatně zajímavým zážitkem je sledovat jeho kutilství na YouTube. Najdete zde mnoho nečekaných návodů. Třeba jak zalátat díru na montérkách tak, aby to vaše žena nepoznala. Mile působí každodenní pozdravy z Los Angeles, kde vám buď doporučí písničku, prozradí kolik stupňů Fahrenheita je v LA, ale především vám popřeje „beautiful blue skies and golden sunshine all along the way…“ A srdečně zasalutuje.

Celý tento Lynchův svět je velmi pozitivní, také jeho přístup k hercům a lidem kolem filmu je naprosto přátelský. Kniha je složena z výpovědí jednotlivců, s nimiž hovořila novinářka Kristine McKennová. Lynch paralelně popisuje svůj pohled na věc, což je chvílemi vtipné, ale často také nudné, neboť některé výpovědi se dublují.

Udivilo mě kupříkladu, že má tak pevné scénáře. Domnívám se, že to je spíš kvůli producentům, aby Lynch získal peníze ke svým snům, protože vnější svět je hmotné místo. S tím souvisí i pro mě dost šokující odhalení. Jeho filmy, které známe z kina, jsou vlastně fragmenty zamýšleného konceptu. Téměř každý film musel být prostříhán nejméně o dvě třetiny, aby se vůbec dostal do distribuce!

Lynch se zároveň zdráhá své filmy vysvětlit. Absentují jakákoli prohlášení o jeho záměrech. Sám si pamatuji, jak jsme po jednom bytovém promítání Inland Empire pokračovali v mluvení o filmu do úplného rozbřesku. Měli jsme samozřejmě tisíc interpretací a nedošli prakticky nikam.

Z knihy je patrné, že David Lynch možná nešel úplně přesně tou cestou, kterou si původně představoval, přesto si je svou minulostí jistý a touží vidět, co přinese budoucnost.