BIRD AMBIENCE

Arca – KiCk iiii & KiCk iiiii

Arca se rozmáchla a její gesto nabídlo hexalogii více méně na sebe navazujících alb. Rozhodl jsem se sem zařadit poslední dva díly, protože přesně charakterizují můj vztah k umělkyni. Osobně se mě příliš nedotýkají – i když je dovedu ocenit – její nekompromisní experimenty, které se objevují na mnoha jejích deskách. Mám rád, když se ztiší, oblékne a místo zadku ukáže srdce.

Beverly Glenn-Copeland – Keyboard Fantasies (Reedice 1986–2021)

Nedávno objevený klenot, který nadlouho zapadl v hluboké kanadské buši. Hudba a příběh, které časem získali novou kvalitu.

Masayoshi Fujita – Bird Ambience

Masayoshi Fujita je hráč na vibrafon, na tomto albu ale poprvé zkouší marimbu. První skici s novou „hračkou“ mají zdravý smysl pro nečekané momenty a také průzkumnického ducha. Je lahodně abstraktní s nápaditým aranžmá a čirým zvukem marimby. Každé notě je tady věnován čas, aby se rozvinul do plné krásy.

Italians Do It Better Release 20-Track Madonna Covers Album

„Italians Do It Better“ je slogan, který najdeme ve videu Papa Don't Preach od Madonny z roku 1986. Madonna má nápis na tričku, když se zasněně a vyzývavě ohlíží po „jednom klukovi“. Deska je produkovaná Johnem Jewelem, respektive šéfem kapely Chromatics. Tím je asi řečeno vše podstatné. Žádné velké experimenty se neočekávají, úcta se zde vyjevuje skrze dream pop & synthwave. Nahrávka opět připomíná, že dobré písničky přežijí každou dobu. Pocta, kterou by Madonně mohl kdekdo závidět.

Eli Keszler – Icons

Velmi jemně gradované, s řadou emotivních nuancí, rozptýleným tempem a klenutým prostorovým zvukem. Keszler je na Icons méně zaujatý technickými dovednostmi nebo strukturami, jako to předvedl na albu Stadium (2018), a více se zaměřuje na barvy a nálady.

Lost Girls – Menneskekollektivet

"Na počátku nebylo slovo ani žádné já / Na počátku byl zvuk / Na počátku tvoříme svými ústy." To jsou první slova Menneskekollektivet. Mozkem tohoto uskupení je Jenny Hval a Håvarda Voldena. Menneskekollektivet má typické avant-popové prvky Jennyních předchozích počinů a zároveň prozkoumává experimentálnější území – ambient, trance a mluvené slovo. Lost Girls dovedou zaujmout podobným způsobem jako Laurie Anderson. Výsledkem je album, které působí povědomě i nově, zní klasicky, ale zároveň experimentálně.

Moor Mother & billy woods – BRASS

Hudba Moor Mother je tvrdá, ostrá a spletitá a nelze ji pojmout najednou. Abstraktní hip-hop se zcela konkrétními motivy temnoty. Žádné kudrlinky, žádná klišé pouličních partiček a jejich vyprázdněná gesta, ale nahromaděná zatrpklost roky neřešenými útrapami a neodpustitelnými křivdami. Angažovanost v tom nejzajímavějším slova smyslu. Jejich (naše) východisko spočívá, jako vždy, v umění.