Ocean Child: Songs of Yoko Ono

„Dílo Yoko Ono jsem považoval za výjimečné. Byl jsem rovněž přesvědčen, že Yoko a John patří mezi nejslušnější lidi na světě a že jejich oddanost míru je velmi důležitá...“

PRVOTNĚ KŘIČÍCÍ

Z hlediska hudebního je Yoko Ono (v japonštině údajně „oceánské dítě“) uznávána převážně jako ta prvotně křičící, avantgardní provokatérka a vyslankyně drsného, niterného hluku, v té době silné a nenásilné feministické zbraně. Klíčový vliv měla na celé ženské hnutí – od radikálního postoje v hudbě až pohnutí Riot Grrrls. Sami zpěvačky často mluví o její důležitosti, ať už je to Kim Gordon ze Sonic Youth, Courtney Love z Hole neb Kathleen Hanna z Bikini Kill.

Konfrontační jekot Yoko Ono lze vnímat jako její typický umělecký projev. Do značné míry je to ale klišé nebo stereotyp, posílen jinak skvělým třídílným dokumentem Petera Jacksona The Beatles: Get Back (2021), kde je Yoko k vidění a především ke slyšení vedle Johna, Paula a Ringa v improvizovaném kvílení a vytí do mikrofonu před chvílí odejitého George Harrisona. Přehlíží se ale druhá strana mince, ta méně radikální, ovšem nikoli méně zajímavá.

STARÁ VĚC

Yoko Ono je už více než půl století terčem útoků úzkoprsých fanoušků rockové hudby. Její vztah s Johnem Lennonem byl zdrojem velkých kontroverzí a fanoušci Beatles tuto experimentální umělkyni nespravedlivě obviňovali z rozpadu největší kapely světa. Manželství s jedním z nejuznávanějších hudebníků rockové historie ji vrhlo na světlo, přestože jako experimentální umělkyně vycházela spíše ze stínů undergroundu a pro popový svět se vždycky jevila „nemístně“ komplikovaná.

Od svého prvního alba Yoko Ono/Plastic Ono Band z roku 1970 vytvářela Ono divoce vynalézavou a náročnou pop music. Psala písně, které vlastně zpochybňovaly koncept pop music. Tahala, trhala, protahovala a štěpila konvenční strukturu písně. Její vřeštící hlas zpochybňoval představu pěkného zpěvu, nebyl to ten hebký krásný nástroj, jak jsme dosud znali. Její poselství mělo kořeny v nabroušeném feminismu a její úzkostné hrdelní ječení roztřáslo nejednoho zvukaře. „Lidé vtipkovali, že její hlas dokáže rozbít sklo, ale byl to její duch, který rozbil nejeden umělecký skleněný strop.“ Ann Magnusonová.

TRIBUTE

Desek, které Yoko Ono vzdávají poctu, je hodně, nalezl jsem jich v různých obměnách, mixech a tématech celkem pět, což je ojedinělý jev, obzvlášť jde-li o žijící umělkyni.

Every Man Has a Woman z roku 1984 je první tribute k padesátinám Yoko Ono. Album bylo údajně jedním z projektů Johna Lennona, ale zemřel dříve, než mohl slyšet a posoudit jeho dokončení.

Open Your Box je z roku 2007 a jde o remixovou desku. Název jí dala stejnojmenná píseň pocházející z roku 1971 a nahrána kapelou The Plastic Ono Band. Track se objevil jako b strana singlu Johna Lennona Power to the People. V té době byl dvojsmyslný text písně velmi kontroverzní (box – slangově vagina). Ono zpívá: „Open your box, open your pants, open your sex, open your feet, open open open open open open.“ Píseň byla v Británii zakázána a přehrána v rádiu mohla být jen tehdy, když bylo přidáno echo, aby se zakamufloval text. Ve Spojených státech byla píseň zakázána úplně a nahrazena trackem Touch me.

Yes, I'm a Witch Too pochází z roku 2016 a jde opět o přepracované písně Yoko Ono tehdejšími převážně indie rockovými hudebníky. Nelze opomenout ani album z roku 2010: Mrs. Lennon - Canções de Yoko Ono, přepracované a nazpívané výhradně brazilskými zpěvačkami.

Rád bych připomněl i výbornou nahrávku samotné Yoko Ono – Warzone z roku 2018, která novým způsobem rekonstruuje svůj starý materiál. Na album dokonce vložila i píseň Imagine, o níž se Yoko vyjádřila takto: „Bála jsem se tuto píseň znovu uchopit. Myslím, že Tom (Thomas Bartlett, producent) se také trochu bál. Lidé ji znají po celém světě. Nakonec jsem to zkusila, protože odpovídá tématu alba. Mám ráda starší tvorbu uchopenou novým způsobem, protože věci se mění každý den.“

OCEAN CHILD: SONGS OF YOKO ONO

Aktuální tribute kolekci Ocean Child: Songs of Yoko Ono dal do hromady Frontman Death Cab for Cutie Ben Gibbard k osmdesátým devátým narozeninám umělkyně. Šlo mu především o to, aby zviditelnil její tolik podceňovaný hudební talent. Ben Gibbard pokračuje ve výše naznačené linii a na albu Ocean Child, které vychází v roce 2022, možná vůbec nejlépe ukazuje Yoko Ono jako skladatelku pohybující se ladně mezi žánry nové vlny, experimentálního popu, rocku nebo freak folku. Čtrnáct skladeb na této kolekci přesvědčí každého o mimořádném hudebním talentu Yoko Ono.

Problém slyším až v příliš krotkém přístupu. Jako by byla zviditelňována jen ta její přístupnější část nijak výrazným Indie rockem, přestože výběr hudebníků a skupin je nápaditý a prochází několika generacemi. Od klasiků (David Byrne, Yo La Tengo, The Flaming Lips) až k současným písničkářkám Sharon Van Etten, Japanese Breakfast, US Girls, Amber Coffman… Jednoduchost, čistota a křehkost těchto nových nahrávek odhalila výjimečný a opomíjený kompoziční talent Yoko Ono, ale zahalila její experimentální povahu.

RIOT GRRRLS, DIY

Yoko Ono, jako jedna z hlavních představitelek hnutí Fluxus, jež vždycky hledalo novou komunikaci a nové podoby umění, měla obrovský vliv také na pozdější Riot Grrrls nebo DIY principy s důrazem na význam jednotlivce, demokratické rozhodování, nekomerční produkci a sociální odpovědnost. Záměrné „nízkoprahové“ kulturní vyjádření využívalo jednoduchou hudbu bez výraznějších hudebních znalostí a schopností. Často stačil pouze hluk. Jejich kritika a vzdor byly vždy zabaleny do kulturního hávu; jejich hudba, ziny, performance vždy nesly politické poselství, neboť politikum bylo už jen to, že ženy vstupovaly do veřejného, tedy převážně mužského prostoru a přetvářely ho po svém.

Po smrti svého muže v roce 1980 se postupně stává kultovní umělkyní jak pro různá feministická hnutí, tak v hudbě současného moderního světa, kde dělení na výtvarné a hudební dávno postrádá smysl. Aktuální tribute album Ocean Child určitě neposouvá písně Yoko Ono do hlavního proudu, ani neobohacuje avantgardu, spíš v dnešní zlé době odhaluje možnosti komunikace. Způsobu, na kterém Yoko Ono staví všechno od svého počátku. „Naprostá komunikace rovná se mír. A myslím si, že právě to mohou umělci v dnešním světě stále dělat: změnit jeho hodnoty. Prostředky komunikace se stále více rozvíjejí, ale stále to ještě nestačí…“