Beyoncé – Renaissance

„Jsem diva, ale tvrdě jsem na tom makala. Moje definice divy je někdo, kdo je talentovaný, silný, nebojácný, statečný a někdo, kdo má v sobě pokoru. Teď je ten nejvhodnější čas aby se zrodilo více div!“

Beyoncé

Pop ikony jsou minulostí. Pryč jsou reklamy v nadživotní velikosti. Jakékoli povyšování do hvězdného prostoru působí dnes skoro směšně. S příchodem sítí si všichni vidíme až na dno talíře, osobní je veřejné, veřejné osobní. Jsme si blíž než před dvaceti lety… Je-li to pokrok, ať si (z)odpoví každý sám?!

Poslední mladší hvězdou, která dělá show ve starém střihu, je Beyoncé. Na Renaissance je nejsympatičtější právě toto přiznání. Když vyšel singl Break My Soul, působil na mě jako remake nějakého laciného italo housu 90. let. Předpokládal jsem, že takové přitakání devadesátkám platí jen pro českou seriálovou televizi.

I'M THAT GIRL

Energie, která z tohoto alba tryská, je silná, pozitivní a doslova nakažlivá. Podezírám všechny producenty – jakousi supergroup producentů, že do díla vložili podprahové ingredience, které nutí k pohybu. Renaissance má něco přes hodinu, má promyšlenou dramaturgii a dovede nabírat na síle. Úvodní I'm That Girl nastavuje očekávání, Cozy začíná budovat stabilní rytmus, který se jen občas zvolní, některé tracky bez tichých přechodů působí jako megamix. Vzrušení z alba neustále stoupá a drží si skvělou gradaci. Album má tendence oslovit i ty, kteří Beyoncé nikdy programově neposlouchali.

Deska vznikala v době Covidu a byla vydána v polovině léta, kdy se zdá, že svět je na prahu propastí a že vybalancování bez újmy už je nemožné. Rusko – Ukrajina, Čína – Tchaj-wan, Balkán, klima. Jako by sem Renaissance nepatřila. Anebo, poněkud cyničtěji řečeno: přišla právě včas, pojďme se aspoň bavit. Podnětem, proč si poslechnout letošní Beyoncé, nebyla pro mě ani tak hudba, jako spíš svět kolem hudby.

LET'S DANCE

Hodí se mi paralela s Madonnou nebo s Bowiem, kteří v roce 1983–84 válcovali hitparády roztančenými hity Holiday, respektive Let's Dance, a to na pozadí docela vážného konfliktu, kdy Jaderný systém včasného varování Sovětského svazu detekoval odpálení několika mezikontinentálních balistických raket ze základen ve Spojených státech amerických. Varování o jaderném útoku bylo naštěstí správně identifikováno jako falešný poplach. Což zabránilo odvetnému jadernému útoku na Spojené státy americké a jejich spojence v NATO. Následky by byly pravděpodobně fatální. Jednoduché pop texty dotvářely této situaci značně absurdní kontury. Ukazuje to na jednu relativně pozitivní skutečnost – člověk má tendence se bavit, i když ví, jak krutý umí svět být. Platí to i pro Renaissance.

ALIEN SUPERSTAR

Také je poměrně obdivuhodné, na jak kreativní odbočku si Beyoncé troufla. Příznivci předchozího alba Lemonade mohou být zklamáni a někteří i lehce pobouřeni. Renaissance není tak vrstevnatá, není zranitelná. Je poměrně strohým kontrapunktem k předchozímu albu.

Deska je poklonou černošským umělcům, a zejména queer hlasům, které spoluutvářely subžánry taneční hudby. Beyoncé maximálně využila platformu, i svůj vlastní kult. Renaissance stmeluje všechny tyto taneční protipohyby do jednoho prostoru. Track Alien Superstar se vrací k filmu Paris Is Burning, dokumentu z roku 1990, který prozkoumával kulturu newyorské taneční a LGBTQ scény uprostřed krize AIDS, na niž Beyoncé výslovně odkazuje.

UNIQUE!

Diskriminace nebyla jen společenským tématem, měla hmatatelné dopady ekonomické, jež se šířily Amerikou v době Reagana a Bushe staršího. Pod třpytivou disko koulí se ale realita měnila, na chvíli bylo možné zářit, dobře vypadat, být součástí něčeho zajímavějšího. Z postavení multimilionářky Beyoncé se to může jevit jako neupřímné. To, co je totiž pro jednu třídu únikem, je pro tu druhou realita. Proto je asi na každém, kam si až pustí její deklamativní hlas, který je v danou chvíli středobodem všech těchto vlivů a hlasů.

Z desky vyplývá podstatný vzkaz: všichni jsme UNIQUE! Dívat se na JEDINEČNOST jako na důvod k vyloučení je nemyslitelné. Byli jsme tu vždycky. Potřebovali jsme jen po dlouhé době zase slyšet někoho, kdo to řekne takto přímo. Když to nedovedou politici, musela přijít inteligentní pop star.

Aleš Kauer, srpen 2022