The Smile – A Light for Attracting Attention

„Myslím, že nejdůležitější věcí na hudbě je pocit úniku.“

Nemluvit o Radiohead, když hlavními členy nové kapely Smile jsou Thom Yorke, Jonny Greenwood a jejich producent a čestný člen Nigel Godrich, je nemožné. Dalším je Tom Skinner ze skupiny Sons of Kemet, který doplňuje Thoma a Jonnyho za bicími. Pokusím se být diplomatický. V jednom je debut The Smile zábavný. Když jsem kupříkladu poprvé slyšel jejich kytarovku You Will Never Work in Television Again, vrátili mě někam do počátku devadesátých let, k úplným kořenům kapely Radiohead. Čas, který Yorke a Greenwood tráví cestováním vlastní historií, dosahuje několika opojných vrcholů, ale i sporných momentů.

Té desce vlastně nerozumím a ptám se, proč vznikla? Je tady tolik variací na témata jejich domovské kapely. Domnívám se, že se jim nepodařilo udržet dostatečný odstup. V jedné fanouškovské recenzi jsem objevil rovnici, jež mi připadá vtipná, chytrá a tak akorát podvratná: „Radiohead byli tak úspěšní, že vytvořili Radiohead 2 (Atoms For Peace), Radiohead 2 byli tak úspěšní, že vytvořili Radiohead 3 (The Smile).“

Obecně se ví, jak tvární Radiohead jsou. Jak stále umí i po třiceti letech na scéně překvapovat. Jejich poslední řadová nahrávka A Moon Shaped Pool (2016) vyrazila mnohým dech. Podobně překvapivá je i Anima – sólová deska Thoma Yorkea z roku 2019. To vůbec nejsou samozřejmosti. Dovedl bych pochopit, že chtěli uniknout tlaku očekávání, který musí být s Radiohead za ta léta otravný. Že si chtěli jen natočit desku, bez nároků na cokoli. Těch pár koncertů, které zatím absolvovali (psáno v létě, hned po vydání desky) a jsou dostupné na YouTube (Forum Karlín – Praha, Hala Zagreb), naznačuje, že jednou z možností mohlo být i zbavení se velkých sálů „velké“ značky Radiohead a vrátit se zpět do menších klubů, jezdit v menším obsazení a užívat si kontaktu s posluchačem. Mít možnost dovolit si chybovat (v Praze je jich pár zachycených), nechat hudbu vznikat přímo na místě…

Kapela Radiohead měla ve své kariéře několik výrazných restartů. Tím prvním bylo album OK Computer (1997), druhým Kid A (2000). Kapela začala radikálně přemýšlet mimo svoji vlastní hudební škatulku a přinesla prvky, které se dodnes odrážejí v konkrétním druhu rockové hudby. Z jejich alb lze vysledovat přímou genealogii téměř ke všemu, co se od té doby v alternativním rocku dělo. Lze tedy napsat, že Smile se nechali inspirovat Radiohead? To je samozřejmě pokus o vtip, který mě ale přivádí zpět k úvodní otázce, proč vznikli The Smile…? V některých postupech a v přemýšlení nad deskou mě napadalo, že na albu A Light for Attracting Attention se nechali inspirovat trendem současných mladých, instrumentálně zručných kapel (Black Midi, Squid nebo Black Country, New Road). Roztříštěnost a pocit neukotvenosti k jednomu stylu jsou pro dnešek, ale i pro The Smile, tak typické.

Upřímně řečeno mě víc než samotná deska baví sledovat kreativní vztah mezi Yorkem a Greenwoodem, patrný jako nikdy předtím. Ti dva se poprvé setkali v dospívání, když v 80. letech navštěvovali Oxford's Abingdon School… a jejich hudební vztah mezitím uzrál v neuvěřitelně fungující spirituální jednotu.